Animal things

"JARO finally !" říkám si. Jenže mám docela problém vzít si na sebe šaty, kraťásky triko nebo jen tílko a vyrazit ven. Vždyť je to sotva týden co jsem odložila péřovku a kozačky (mimochodem včera v 18 stupních jsem viděla jednu paní v takovémto oblečení ) - zajímavé jak každý vníma teplotu jinak. Já se docela peču,  ale rozhodně se nenechám ochudit o jarní outfity. Jakooo to tedy ne! Kdo doprkynka rozhodl, že už nebudeme mít jaro a podzim, ale pouze zimu a léto?? NE,NE,NE !!! Musím přece vynosit všechny ty kabátky, sáčka, křiváky, svetříky, košile a tak dále - i kdybych se v nich měla uvařit :)

Velmi jsem se těšila na to až vytánu konečně kráásný kožený křivák z Manga, svetřík s pejskem :) a leopardí loafersky (s kamarádkou jim říkáme důchodky - jestli jste někdy viděli nějaký film nebo seriál z Anglie minulého století víte o čem mluvím. Nosili je dříve staří lordi jako domácí papuče. Možná je nosí i dnes). Mají na sobě takový ten chloupek jestlí víte co tím myslím. O těch jsem už dlooouho snila. V Lindexu měli jen s látkou a natisklým vzorem to se mi zas tak nelíbí a tak jsem si je nepořídila. Ale tyhle jsou podle mě dokonalé. Ještě jsou trochu tvrdé, ale až je rozšlápnu budou jako bačkůrky cítím to v kostech :)

B.D. = Be Delicious

Křivák Mango, Košile New Yorker, Sveřík 2nd hand, Kalhoty Mohito, Loafers Steve Madden , Kabelka  Longchamp

Hodinky Carlo Monti

Náramek s křížem Parfois, Dřevěný náramek Kostel v Rakousku

Dirty 30

Tak. Je mi třicet. Je mi třicet a já to nečekala !?!

Když je vám patnáct, máte jasnej plán. Myslíte si, že ve třiceti budete mít manžela, dvě děti, domek se zahradou v klidné čtvrti a retrívra. Vidíte se jak sedíte na terase svého domku, pijete kafe a přes okraj módního časopisu sledujete jak se vaše děti nesobecky dělí o hračky s retrívrem na pečlivě zastřiženém trávníku. To je představa "dokonalého štěstí"

Když je vám dvacet, díváte se na svět trochu realističtějšíma očima. Přesto stále vidíte manžela, dítě (možná dvě). Místo domu vám bude stačit dobře vybavený byt. Retrívr je do bytu moc velkej, řeknete si. Jdete a koupíte si čivavu. Taky pes, ne?

Když je vám pětadvacet a pomalu končí vaše studentský léta, řeknete si : " Bejby nebude sedět v koutě!". Vezmete čivavu pod paži, sbalíte fajn kluka, nastěhujete se k němu a zanedlouho se s velkou parádou vdáte. Spokojeně si pomlaskáváte jak vám to pěkně vychází. Třicítka se blíží a vy najednou nevíte co dřív. Chcete mít dobrou práci, spokojeného manžela, skvělé přátele, věčně naleštěný byt a k tomu ještě vypadat jako by jste právě spadla z přehlídkového mola Victoria's Secret. Takže makáte na plné obrátky, chystáte večeře, mejete všechno co se umejt dá, cvičíte a v mezičasech venčíte čivavu. Cca po dvou letech tohoto kolotoče spíš než jako Victoria's angel vypadáte jako zombie. Přestanete chtít své dokonalé štěstí, protože pokud máte aspoň trochu rozumu pochopíte, že až tak dokonalé není.

Upřímně? Je mi třicet a nevím co se sebou. Nejen, že nemám děti do školky, jak jsem si myslela v patnácti, nemám žádné děti! A nejsem si uplně jistá jestli mi to vadí. Nevím co chci od života, a už vůbec nevím jak to zjistím.
Jsem citově rozložená třicítka ..jak typické pro dnešní dobu.
Když mi táta přál k mému "životnímu jubileu" připadalo mi, že slavím šedesátiny (které bude mimochodem letos slavit on).
Připadala jsem si najednou tak stará. Jenže..změnilo se na mně něco od těch patnácti? Vlastně NE! Konfekční velikost i nohu mam stejnou (34, 39). Velikost podprsenky mam taky stejnou - bohužel :). Myšlenky mam možná ještě neuspořádanější - oproti vlasům, které naopak nosím hladce učesané - ne ježaté a rozhodně ne červené jako v patnácti (měla jsem fakt dobrou šlehu :D ). Počkat...jednu věc nemám. V patnácti jsem měla fixní rovnátka...Ups..za týden jsem objednaná na konzultaci k jednomu z nejlepších ortodontistů v zemi. Rozhodla jsem se nechat si je znovu nasadit a ještě trochu si vylepšit úsměv. Takže vlastně jsem tam kde jsem byla před patnácti lety. Vyvádím mnohem bláznivější věci než tenkrát, akorát v jiném rozměru. Jak by řekla moje nejlepší kamarádka Míša - Stále jsem ta bláznivá "holka od naproti" . A to se nejspíš nikdy nezmění. Naštěstí ! :)

B. D. = Be Dreamer 
Pusu K.

Dear, dear diary, I wanna tell my secrets......

Ano...je to tak! Chci sdělit svá tajemství. Po dlouhých úvahách jsem se odhodlala a nadělila si k narozeninám tenhle blog - virtuální diář.

Proč? Jednoduše, protože mě baví psát a existuje pár výjimečných lidí, které baví moje povedené i méně povedené výtvory číst. Je to vlastně jistej druh terapie - ne, že bych byla psychicky chorá ( i když blázni vždycky tvrdí, že oni blázni nejsou).

Nejspíš chcete vědět co sem hodlám psát? Popravdě, já sama ještě nevím. Nechám tomu volný průběh. Můžete čekat nečekané - což je pro mě zcela typické. Povídání o mém vnitřním rozpoložení, něco málo z módy, sem tam nějakou tu kosmetickou vychytávku nebo DIY článek (do it yourself). Občas se tu objeví nějaký outfitový příspěvek mojí mladší sis s nejnovější módou přímo z pražské metropole. Doufám, že jich bude hodně, protože je to velmi zajímavá a krásná mladá dáma, která mi i přes svůj velmi nabitý program přislíbila spolupráci. A možná, když budete hodní, se tu časem objevím v nějakém outfitu i já.

Blondes Diary (BD) - vítej na světě :)
Pusu K.

P.S.: BD what is wrong with me??