Den 8 - Ko Lanta, motorka, pivo a konečně šaty

 Ráno si spakujeme krosny a s nima na zádech překonáme v dopoledním horku 20 minut cesty do přístavu. Nasedáme na loď a odjíždíme na další z ostrovů. Chtě nechtě se loučíme s Ko Phi Phi. Čeká na nás Ko Lanta.
 Po asi hodinové plavbě dorazíme do přístavu, kde po nás chtějí za vstup jen dvacku. Už v přístavu jsem lehce zklamaná. Kde je ta azurová barva? Kam se ztratila? Ko Lanta má břehy šedomodré, skoro ocelové. Mrzí mě, že jsme z Ko Phi Phi tak spěchali. Jenže dovolené je málo a míst, které chceme vidět, je hodně. Už takhle nestihneme všechno, co jsme chtěli - pokud teda toužíme po dovolené, a ne po dostihovém běhu.
 V přístavu se necháme polapit odvozem jednoho z hotelů na pláži Klong Nin, kde se chceme ubytovat. Máme v plánu pobýt zde tak dva tři dny a prohlídnout si celý ostrov.
První hotel se nám nelíbí. Necháme se odvézt do druhého, kde chvilku smlouváme o ceně a pak jedeme ještě do třetího, abychom se nakonec vrátili do druhého, protože za tu cenu je vážně nejlepší.
 Ubytujeme se v chatičce, která má naprosto luxusní koupelnu, a pak se vydáme na recepci najmout si motorku. Nasedáme a odjíždíme prozkoumat severní část ostrova. Dojedeme postupně až zpátky do přístavu. Procházíme se uličkami a zláká nás obchůdek s krejčím. Vcházíme dovnitř... prohlížíme si látky a drahý si nakonec nechá ušít košili na míru. Domluvíme se s krejčím na vyzvednutí druhý den večer, a protože už se stmívá, vracíme se do hotelu. Cestou nakoupíme lahvové pivo Chang na večerní posezení u bazénu. V hotelovém baru si dáme k večeři Pad Thai, a i když tahle dovolená je batůžkářská , nebyla bych to já, kdybych i v krosně neměla schovaný aspoň jedny fancy dress...... konečně příležitost je vytáhnout..... Usínám trochu zkamaná. Ko Lanta se mi nelíbí. Klong Nin - nejhezčí pláž Ko Lanty vypadá jako každá druhá pláž v Itálii. Až na to, že tady není hlava na hlavě. Vlastně tu není ani noha. Netuším, co tady budeme ty dva dny dělat.............

Be Dreamer!
Pusu K.

Den 7 - Ko Phi Phi Leh a Pláž

Probouzíme se v ráji... vyjdete před chatičku a nevěříte svým očím. Bílý písek, azurové moře... svět je nádhernej! Musí být! Nikdy odtud nechci odjet.
Vydáváme se pěšky do přístavní vesničky Ko Phi Phi Don. Včera večer jsme si tu domluvili půldenní výlet na sousedního neobydleného bratříčka ostrůvek Ko Phi Phi Leh. Vyrážíme na dlouhoocasatce ještě s dalšími asi 8 přírody chtivými nadšenci.
Míjíme skaliska s vikingskou jeskyní, do které se bohužel výlety nepořádají - já bych tam zrovna tolik chtěla. A za malý okamžik už  nás bezzubý thajec řídící dlouhoocasatku nabádá ke skoku do průzračné vody malebné zátoky, kde budeme mít možnost pozorovat rybky.
 Nejvtipnější jsou naši čínští spoluvýletnící. Všichni si nasadí záchrané vesty, fotí přes okraj loďky, ale do vody nejde nikdo. My ostatní nasadíme masky a šnorchly (já teda šnorchl ne.. nemam je ráda, plavu se zadrženým dechem - odmalička) a postupně naskáčeme do vody....
 Honim ryby i drahého s podvodním foťákem (díky Marťo:) a lituju, že jsem si nevzala ploutve, nechtělo se mi s nima tahat. Neni možný mi vzít foťák z ruky a neni možný nahnat mě zpátky do loďky. Okok... musíme pokračovat ve výletu. Rezignuju a už se cpu smaženou rejží v loďce - náš oběd.
 Pokračujeme na Maya beach. Leonardo už tam sice nebyl, zato tam bylo asi milion turistů a břeh plný lodí. Dlouhoocasatky by ještě tolik nevadliy, přece jen zapadají sem a patří k folkloru. Ale půl zátoky zaplněné velkými motorovými čluny - to je teprv ta pravá nádhera!
 Zátoka je překrásná. Pokud si tohle všechno dokážete odmyslet. Ještě, že moje fantazie nezná mezí.
 Sednu si na břeh do písku - lusknu prsty a jsem tu jen já. Chvíli zírám do vody a přemýšlím, jestli moře v Tulum v Mexiku bylo takhle nádherný...
Možná bylo. Ale takovouhle zátoku nenajdete jinde na světě. Myslím, že ne. A skoro začínám chápat, proč ve filmu The Beach tak trvali na tom, aby se o ní nikdo nedozvěděl. Aby se z ní nestalo tohle - rozhlídnu se kolem sebe... šla bych si zaplavat, jenže není kam. Všude parkují lodě.
 Vstanu tedy a vydám se stezkou do džungle hledat trochu samoty... Stezka je vyšlapaná. Asi nejsem jediná... aha, vede na druhou stranu ostrova, kde je možné vidět mezi skalami moře, a kde je nasáčkováno dalších deset tisíc lidí.
 Vyfotim si teda moře z druhé strany ostrova a vracím se na "pláž".
 Naší další zastávkou je Monkey Beach... je malinká a plná opiček,  které vypadají moc roztomile, zdálky. Zblízka ale kradou foťáky a cení špinavý zuby.
 Většina loděk tu jenom zastavuje a pozoruje opičky z vody. Na naší loďce se sešla partička, co má pro strach uděláno, a tak vystupujemena břeh. Snažím se dostat k opičkám co nejblíž. Hlavně k těm malinkým. Jsou tak roztomilý! Nejšťastnější bych byla, kdybych si mohla nějaké opičátko pochovat. Na něco jsem ovšem zapomněla. Opičátka mají opičí maminky. Když se k jedné malé opičce dostanu opravdu blízko, vyběhne na mě odněkud z pozastromu její matka, chytí mě oběma rukama za levé koleno, zadrápne se do něj, otevře tlamu, natočí hlavu na stranu a já už už vidím jak se chystá obě řady svých ostrých zoubků zabořit do mojí kůže... křičim z plných plic a zdrhám směrem do moře. Opice se mě naštěstí lekne a zdrhá taky.
 Nicméně moje divadýlko pobavilo všechny přítomné i kolem plující loďky. Drahý mě hubuje, že nejsem rozumná.... No, nejsem no :D  (a to chudák ještě neví, že večer budu po pláži nahánět gekony jen abych si mohla nějakého pohladit)
Pro dnešek bylo zážitků a adrenalinu dost. Vracíme se do přístavu a my pak pěšky na naši Long Beach. Zbytek dne se opalujeme a koupeme a den zakončíme tradiční thajskou masáží a výbornou thajskou veřeří v baru přímo na pláži.

Pusu K.

Den 6 - Ko Phi Phi

Přijíždíme do přístavu ostrova Ko Phi Phi Don. Tak azurové moře jsem ještě neviděla. Zírám do vody jako očarovaná.......
Na molu nás zkásnou o 50 bth/osoba za vstup na ostrov. Nemůžu odtrhnout oči od moře...soukám z peněženky stovku a pak už nás unáší dav směrem do srdce přístavního městečka.
 Je něco kolem jedenácté hodiny a můj žaludek se hlásí o slovo. Snídali jsme málo. Restaurace v dopoledním horku pozvolna otvírají. Netušíme, kde se ubytovat, a tak se jdeme radši najíst, protože s plným žaludkem se přemýšlí lépe.
Usadíme se v restauraci s výhledem na moře a pohupující se typické dlouhoocasé loďky.
Vybírám si tradičně Pad thai (smažené nudle) a ananasový milkšejk - proti kterému muj drahý značně protestuje, protože je v něm led - čili místní voda a může mi být blbě... no co - žijem jenom jednou, očkovaná na břišní tyfus jsem a léků mam plnou krosnu, tak co? A ty koktejly, co tu všude dělají vypadají tak lákavě... snad to přežiju - strčím si brčko do pusy a i přes velké protesty drahého si užívám tu dobrotu.
V průvodci Lonely Planet se dočteme, že nejkrásnější pláž, kde seženete i levnější ubytko je Long Beach - 20 min pě́šky přes útesy ostrova.
 Vzhledem k těžké batožině se vracíme do přístavu a hledáme někoho kdo nás za slušný peníz odveze na Long Beach dlouhoocasatkou. Vydřiduši! Zase chtějí jednou tolik než uvádií Lonely Planet. Možná je to tím, že není sezona a thajci mají málo práce. Chvíli se s thajcema hádáme a pak naštěstí najdeme další dva turisty, kteří potřebují na Long Beach taky a o platbu za loďku se podělíme. Převoz nás tedy vyjde na 100bth/osoba, tak jak slibuje knižní průvodce.
S krosnami na zádech obcházíme hotýlky podél pláže, sandálky Merrell si nesu v ruce a nechám si písek protékat mezi prsty... hledáme něco slušného za nižší cenu. Ubytujeme se, osprchujeme... hodím na sebe plavky a nohy už mě nesou směrem k pláži. Wow... ta azurová nádhera je navíc příjemně teplá... celé odpoledne strávíme povalováním na pláži...Tady bych chtěla žít.
V podvečer se vydáme pěšky přes "útesy" do přístavního městečka. Recepční říká, že cesta je velmi dlouhá a namáhavá, bude nám trvat 45 min... to nám ale nevadí. Nejsme žádný ořezá́vátka! Tak tedy, ty útesy byl strmější kousíček přes lesík s kameny a kořeny, zbytek cesty je přes pláž nebo chodníčky. Za dvacet minut už se procházíme mezi krámky v přístavu. Vypravíme se i na view point nad městečkem odkud je krásný výhled na pobřeží ostrova i na nedaleký bratrský ostrůvek Ko Phi Phi Leh, který máme v plánu navštívit zítra. Ta vodní plocha mě fascinuje. Azurově modrá přechází do jasně zelené a ve větší dálce do barvy oceli....
 V přístavu si poté dáváme výbornou večeři... trošku se necháme unést místní atmosférou a zapomeneme na čas. Ajajaj... obávám se, jak budeme hledat naši pláž potmě - navíc přes ty děsivé "útesy" - naštěstí podél celé cesty je natažená šňůra žárovek a z hledání cestiček po pobřeží je nakonec velmi romantická noční procházka pod hvězdami, doprovázená šepotem vlnek omývajících břehy tohoto malého ráje.

Den 5 - Přesouváme se

Pátý den je nezajímavý, ale o to náročnější. Vstáváme s Siem Reap v Kambodže kolem sedmé hodiny ranní a usínat máme v plánu v Krabi na jihu Thajska. Zamíříme zpět přes hranice do Bangkoku, minivanem na hranice, přes hranici opět pěšky, pak nás kousek popovezou na korbě, vysadí na oběd a pak nás naloží do dalšího minivanu. Cestou přemýšlíme, jestli pojedeme do Krabi autobusem z Khao San, což by nám trvalo 12 hodin a nebo poletíme letadlem, což je sice dražší, ale zabere to mnohem méně času.
 Minivan nás vysazuje poblíž Khao San kolem páté odpoledne. Od rána jsme na cestě. Záda máme rozlámaná od sezení v minivanu. Bereme si taxika, dle průvodce z lonely planet ho prosíme o zapnutí taxametru (je to pak levnější) a odjíždíme na letiště. Poslední let do Krabi nám frnknul před nosem. Další letí až zítra ráno. Kupujeme si tedy u společnosti Thai letenky na Phuket a v rychlosti měníme své plány. Chtěli jsme přes Krabi na ostrov Ko Lanta. Ale vzhledem k situaci jedeme na Phuket odkud budeme pokračovat na Ko Phi Phi - nejznámější z ostrovů Thajska, kde se natáčel kultovní film Pláž s Leonardem DiCapriem... Původně jsme si chtěli na Phi Phi island udělat jen výlet z Ko Lanta. Nevadí, čím drív na Phi Phi, tím líp - na ten se těším nejvíc, t́řeba ještě stihneme DiCapria brouzdajícího se po břehu. :)

Do Phuketu přilítáme v noci. Musíme se dostat do Phuket City - kde hodláme přenocovat a první ranní lodí se přesunout na Phi Phi.
 Hledáme stanovište místního autobusu... otravují nás taxikáři a neustále nám cpou velmi předražený transport do města. Zjišťujeme, že poslední autobus do města nám dánvo ujel a další jede ráno. Máme dneska vážně štěstí.
 Na letišti spát nehodláme, a tak se snažíme smlouvat s řidiči.  Úplně bez šance. Na phuketském letišti jsou tři taxislužby. U všech musíte zaplatit předem a dostanete "lístek" na taxi, bez kterého vás žádný taxikář nepustí do vozu. Cesta stojí 2x tolik než zaplatíte za stejně dlouhou cestu v Bangkoku. Navíc zaplatíte sto bathů společnosti za zprostředkování. V Phuketu jsou Thajci pěkní vydřiduši. Ví, že jinak se do města  nedostaneme. Zaplatíme tedy nehoráznou čá́stku 650 bth a cestou do města si s řidičem domluvíme vysazení u cestovky, kde si domluvíme ubytování na dnešní noc a zároveň koupíme lístky na loď. Ubytko je pěkně hnusný. V koupelně bydlí za záchodovou mísou gekon. Což mi nijak nevadí, shledávám gekony roztomilými. Zato muj drahý má z gekona opravdu upřímnou "radost".
 Celou noc máme pocit, že nás v posteli něco žere a kouše... Vstáváme za svítání, stříkáme se repelentem od hlavy k patě proti moskytům a už sedíme v lobby hotelu a čekáme na auto od cestovky, které nás má odvézt do přístavu. Čekáme a čekáme a i přes nastříkání repelentemna nás útočí moskyti. Čtvrthodiny, dvacet minut... recepční tvrdí, že je to normální, že musíme vydržet. 10 min před odjezdem lodi donutíme recepční zavolat do cestovky. No, zapomněli na nás. Prý si máme počkat na další loď, nebo si zaplatit taxi. Rozčilujeme se, hádáme se, leč je nám to k ničemu. Bereme si taxi za dalších 200 bth a spěcháme do přístavu. Chceme za každou cenu vypadnout z Phuketu co nejdřív. Nastupujeme na loď, která v momentě odráží od břehu a míří s námi k azurovému pobřeží Phi Phi islandu.

Be Dreamer!
XOXO K.

Den 4 - Kambodža a její chrámy

 Set v tuktuku nás vyzvedává před hotelem v 5 hodin ráno. Máme v plánu stihnout svítání nad Angkor Wattem. Všude je ještě tma, ale na silnici je živo.Tuktuky spěchají k chrámům...Povídá se, že východ slunce nad Angkor Wattem je jedinečný zážitek. Ptáme se Seta jak se vyspal, pro nás bylo spánku málo. Set se kření, že dobře, spal před hotelem v tuktuku, protože v pokoji, který si pronajímá je po kolena vody... sklopim oči při vzpomínce na "příliš krátkou noc na suché měkké hotelové  posteli".
 Kupujeme si celodenní lístek do areálu a Set nás odváží před brány Angkor Wattu. Jetště pořád je úplná tma. Domlouváme přesun k dalšímu chrámu za dvě hodiny. Set tvrdí, že turistům obvykle na Angkor Watt stačí hodina. My ale nejsme obvyklí turisté a chceme mít dost času dopodrobna si prohlídnout tu monstrózní nádheru.
Angkor Watt se nedá popsat. Musíte to vidět. Musíte to zažít na vlastní kůži.
Ať bych napsala cokoliv, bylo by to málo.
 Během dopoledne si prohlídneme všechny chrámy v okolí Siem Reapu. Jsou si velmi podobné, a přesto je každý uplně jiný a jedinečný. V jednom z nich si kambodžské děti hrají s obrovskými brouky. A žebrají po nás dolary. Dokonce se snaží nám brouky prodat.
 Po posledním chrámu v areálu se domlouváme se Setem na prohlídku růžového chrámu.
 Přesun k němu tuktukem nám zabere asi půl hodiny. Cestou nám dojde benzín, a tak se stavujeme u "benzínky" a dolíváme dva litry odměřené v lahvích. Projíždíme přes kambodžské vesničky.. dostane se nám jedinečný pohled na opravdovou Kambodžu. Siem Reap je přece jen  turismem ovlivněné město.
 Růžový chrám je malinkatý a roztomilý. Líbí se mi. Byl určený ženám. Zdá se mi spíš oranžový.
 Cestou zpět potkáváme mezi vesničkami místní děti vracející se ze školy ve školních uniformách. Některé jdou pěšky, jiné jedou na kolech mnohem větších nebo naopak menších než by potřebovaly. Dost často jsou bosé. Přesto jsou to vyvolené děti, které mohou chodit do školy.
Na holetu se osprchujeme a trochu prospíme. Vstávali jsme vážně brzo.
Se soumrakem vyrazíme do rušných ulic Siem Reapu na večeři a slenici místního piva.