Den 9 - Ko Lanta, monzun a slon

Probouzíme se do deštivého rána. Je teplo, ale pod mrakem a poprchává. Původně jsme si chtěli udělat odpočinkový den na pláži. Počasí má ale jiné plány, a tak se musíme přizpůsobit. V hotelové chatičce se nám zůstat nechce. Být v Thajsku a dívat se do zdi pokoje? Nikdy.
Rozhodneme se tedy prozkoumat jih ostrova. Motorku máme pronajatou. Přihodím do batohu pláštěnky, tuším zhoršení deště. Ve vzduchu je cítit spousta vody, která brzo spadne na zem.
Nasedáme na motorku a spouštíme se podél pobřeží pomalu k jihu.
Nemýslila jsem se. Děšť houstne. A tak zastavujeme na kraji silnice a navlíkáme si pláštěnky.
Ko Lanta je jiná. Nemá sice azurové břehy jako Ko Phi Phi, zato má nádherné pralesy... Tak tohle je monzun. Jsme mokří, silnice je mokrá a z okolních pralesů se zvedá pára.
Ocelové břehy nádherně ladí se zelení všude kolem. Začínám chápat, proč je Ko Lanta tak vyhledávaná. Za celou cestu na jih nepotkáme ani živáčka. Možná je to tím, že tolik prší.
Dojedeme až na uplný jih ostrova, kde je přírodní rezervace. Ptám se u vstupní brány, jestli stojí za to jít dovnitř i v dešti.
Chlápek, co prodává lístky tvrdí, že je tam nádherná pláž, kde se dá koupat. Haha. Tak ta nám v dešti bude určitě hodně platná.
Rozhodneme se návštěvu rezervace nechat na zítra a vracíme se do hotelu. Déšť pomalu ustává.
Naobědváme se v hotelové restauraci a přemýšlíme, co s odpolednem.
Přátelé, kteří byli v Thajsku loni nám doporučovali projížďku na slonovi. Chvíli váhám. Je mi těch slonů líto. Na druhou stranu, kdy se dostanete ke slonovi tak blízko, abyste si na něj mohli sáhnout? A tak nakonec svoluji.
Nasedáme na motorku a odjíždíme asi tři čtyři kilometry po pobřeží na jih na stanoviště sloních vycházek.
Z nabídky si pro nepřízeň počasí vybíráme hodinovou projížďku po okolí. Sice už neprší, ale každou chvíli by mohlo zase začít.
Průvodce projížďkou je mladej Thajec. Vede nás mezi stromy, kde je postavené nástupiště na slona a kouří brčko. Sám vyleze slonovi na hlavu a nás pobídne k nástupu na hřbet.
Nooo, páni, to je vysoko. Vyptávám se průvodce na slona. Je to holka a je jí třicet let. Hladim ji po hlavě -ahoj holka. Jsme stejně starý. Jsi tu nešťasná??
Slonice pomalým tempem vyráží mezi stromy. Opravdu hodně se to houpe. Co chvíli mám  pocit, že určitě vypadnu na zem a ta holka nešťastná mě rozšlape.
Míjíme sad zvláštních stromů, které mají nařezanou kůru na kmenu a pod řezem je zavěšený malý kyblíček, který zachytává bílou tekutinu pomalu odtékající po kmeni.
Průvodce nám objasňuje, že jsou to gumovníky a takto se nich získává guma.. Prodíráme se pralesem úzkýma stezičkama, chvíli jdeme i potokem. Naše slonice trhá chobotem okolní porost a cpe si ho do pusy. Chudinka asi je hladová. Hodina uteče jako voda.
Vracíme se po pobřeží na sever. Drahý má domluvenou zkoušku košile, takže jedeme až do přístavu. No, thajští krejčí opravdu umí. Objednává ještě dvě košile a sako. Cestou do hotelu na nás ještě na chvilku vykoukne sluníčko... a v zápětí zapadá.

Den 8 - Ko Lanta, motorka, pivo a konečně šaty

 Ráno si spakujeme krosny a s nima na zádech překonáme v dopoledním horku 20 minut cesty do přístavu. Nasedáme na loď a odjíždíme na další z ostrovů. Chtě nechtě se loučíme s Ko Phi Phi. Čeká na nás Ko Lanta.
 Po asi hodinové plavbě dorazíme do přístavu, kde po nás chtějí za vstup jen dvacku. Už v přístavu jsem lehce zklamaná. Kde je ta azurová barva? Kam se ztratila? Ko Lanta má břehy šedomodré, skoro ocelové. Mrzí mě, že jsme z Ko Phi Phi tak spěchali. Jenže dovolené je málo a míst, které chceme vidět, je hodně. Už takhle nestihneme všechno, co jsme chtěli - pokud teda toužíme po dovolené, a ne po dostihovém běhu.
 V přístavu se necháme polapit odvozem jednoho z hotelů na pláži Klong Nin, kde se chceme ubytovat. Máme v plánu pobýt zde tak dva tři dny a prohlídnout si celý ostrov.
První hotel se nám nelíbí. Necháme se odvézt do druhého, kde chvilku smlouváme o ceně a pak jedeme ještě do třetího, abychom se nakonec vrátili do druhého, protože za tu cenu je vážně nejlepší.
 Ubytujeme se v chatičce, která má naprosto luxusní koupelnu, a pak se vydáme na recepci najmout si motorku. Nasedáme a odjíždíme prozkoumat severní část ostrova. Dojedeme postupně až zpátky do přístavu. Procházíme se uličkami a zláká nás obchůdek s krejčím. Vcházíme dovnitř... prohlížíme si látky a drahý si nakonec nechá ušít košili na míru. Domluvíme se s krejčím na vyzvednutí druhý den večer, a protože už se stmívá, vracíme se do hotelu. Cestou nakoupíme lahvové pivo Chang na večerní posezení u bazénu. V hotelovém baru si dáme k večeři Pad Thai, a i když tahle dovolená je batůžkářská , nebyla bych to já, kdybych i v krosně neměla schovaný aspoň jedny fancy dress...... konečně příležitost je vytáhnout..... Usínám trochu zkamaná. Ko Lanta se mi nelíbí. Klong Nin - nejhezčí pláž Ko Lanty vypadá jako každá druhá pláž v Itálii. Až na to, že tady není hlava na hlavě. Vlastně tu není ani noha. Netuším, co tady budeme ty dva dny dělat.............

Be Dreamer!
Pusu K.

Den 7 - Ko Phi Phi Leh a Pláž

Probouzíme se v ráji... vyjdete před chatičku a nevěříte svým očím. Bílý písek, azurové moře... svět je nádhernej! Musí být! Nikdy odtud nechci odjet.
Vydáváme se pěšky do přístavní vesničky Ko Phi Phi Don. Včera večer jsme si tu domluvili půldenní výlet na sousedního neobydleného bratříčka ostrůvek Ko Phi Phi Leh. Vyrážíme na dlouhoocasatce ještě s dalšími asi 8 přírody chtivými nadšenci.
Míjíme skaliska s vikingskou jeskyní, do které se bohužel výlety nepořádají - já bych tam zrovna tolik chtěla. A za malý okamžik už  nás bezzubý thajec řídící dlouhoocasatku nabádá ke skoku do průzračné vody malebné zátoky, kde budeme mít možnost pozorovat rybky.
 Nejvtipnější jsou naši čínští spoluvýletnící. Všichni si nasadí záchrané vesty, fotí přes okraj loďky, ale do vody nejde nikdo. My ostatní nasadíme masky a šnorchly (já teda šnorchl ne.. nemam je ráda, plavu se zadrženým dechem - odmalička) a postupně naskáčeme do vody....
 Honim ryby i drahého s podvodním foťákem (díky Marťo:) a lituju, že jsem si nevzala ploutve, nechtělo se mi s nima tahat. Neni možný mi vzít foťák z ruky a neni možný nahnat mě zpátky do loďky. Okok... musíme pokračovat ve výletu. Rezignuju a už se cpu smaženou rejží v loďce - náš oběd.
 Pokračujeme na Maya beach. Leonardo už tam sice nebyl, zato tam bylo asi milion turistů a břeh plný lodí. Dlouhoocasatky by ještě tolik nevadliy, přece jen zapadají sem a patří k folkloru. Ale půl zátoky zaplněné velkými motorovými čluny - to je teprv ta pravá nádhera!
 Zátoka je překrásná. Pokud si tohle všechno dokážete odmyslet. Ještě, že moje fantazie nezná mezí.
 Sednu si na břeh do písku - lusknu prsty a jsem tu jen já. Chvíli zírám do vody a přemýšlím, jestli moře v Tulum v Mexiku bylo takhle nádherný...
Možná bylo. Ale takovouhle zátoku nenajdete jinde na světě. Myslím, že ne. A skoro začínám chápat, proč ve filmu The Beach tak trvali na tom, aby se o ní nikdo nedozvěděl. Aby se z ní nestalo tohle - rozhlídnu se kolem sebe... šla bych si zaplavat, jenže není kam. Všude parkují lodě.
 Vstanu tedy a vydám se stezkou do džungle hledat trochu samoty... Stezka je vyšlapaná. Asi nejsem jediná... aha, vede na druhou stranu ostrova, kde je možné vidět mezi skalami moře, a kde je nasáčkováno dalších deset tisíc lidí.
 Vyfotim si teda moře z druhé strany ostrova a vracím se na "pláž".
 Naší další zastávkou je Monkey Beach... je malinká a plná opiček,  které vypadají moc roztomile, zdálky. Zblízka ale kradou foťáky a cení špinavý zuby.
 Většina loděk tu jenom zastavuje a pozoruje opičky z vody. Na naší loďce se sešla partička, co má pro strach uděláno, a tak vystupujemena břeh. Snažím se dostat k opičkám co nejblíž. Hlavně k těm malinkým. Jsou tak roztomilý! Nejšťastnější bych byla, kdybych si mohla nějaké opičátko pochovat. Na něco jsem ovšem zapomněla. Opičátka mají opičí maminky. Když se k jedné malé opičce dostanu opravdu blízko, vyběhne na mě odněkud z pozastromu její matka, chytí mě oběma rukama za levé koleno, zadrápne se do něj, otevře tlamu, natočí hlavu na stranu a já už už vidím jak se chystá obě řady svých ostrých zoubků zabořit do mojí kůže... křičim z plných plic a zdrhám směrem do moře. Opice se mě naštěstí lekne a zdrhá taky.
 Nicméně moje divadýlko pobavilo všechny přítomné i kolem plující loďky. Drahý mě hubuje, že nejsem rozumná.... No, nejsem no :D  (a to chudák ještě neví, že večer budu po pláži nahánět gekony jen abych si mohla nějakého pohladit)
Pro dnešek bylo zážitků a adrenalinu dost. Vracíme se do přístavu a my pak pěšky na naši Long Beach. Zbytek dne se opalujeme a koupeme a den zakončíme tradiční thajskou masáží a výbornou thajskou veřeří v baru přímo na pláži.

Pusu K.