Den 8 - Ko Lanta, motorka, pivo a konečně šaty

 Ráno si spakujeme krosny a s nima na zádech překonáme v dopoledním horku 20 minut cesty do přístavu. Nasedáme na loď a odjíždíme na další z ostrovů. Chtě nechtě se loučíme s Ko Phi Phi. Čeká na nás Ko Lanta.
 Po asi hodinové plavbě dorazíme do přístavu, kde po nás chtějí za vstup jen dvacku. Už v přístavu jsem lehce zklamaná. Kde je ta azurová barva? Kam se ztratila? Ko Lanta má břehy šedomodré, skoro ocelové. Mrzí mě, že jsme z Ko Phi Phi tak spěchali. Jenže dovolené je málo a míst, které chceme vidět, je hodně. Už takhle nestihneme všechno, co jsme chtěli - pokud teda toužíme po dovolené, a ne po dostihovém běhu.
 V přístavu se necháme polapit odvozem jednoho z hotelů na pláži Klong Nin, kde se chceme ubytovat. Máme v plánu pobýt zde tak dva tři dny a prohlídnout si celý ostrov.
První hotel se nám nelíbí. Necháme se odvézt do druhého, kde chvilku smlouváme o ceně a pak jedeme ještě do třetího, abychom se nakonec vrátili do druhého, protože za tu cenu je vážně nejlepší.
 Ubytujeme se v chatičce, která má naprosto luxusní koupelnu, a pak se vydáme na recepci najmout si motorku. Nasedáme a odjíždíme prozkoumat severní část ostrova. Dojedeme postupně až zpátky do přístavu. Procházíme se uličkami a zláká nás obchůdek s krejčím. Vcházíme dovnitř... prohlížíme si látky a drahý si nakonec nechá ušít košili na míru. Domluvíme se s krejčím na vyzvednutí druhý den večer, a protože už se stmívá, vracíme se do hotelu. Cestou nakoupíme lahvové pivo Chang na večerní posezení u bazénu. V hotelovém baru si dáme k večeři Pad Thai, a i když tahle dovolená je batůžkářská , nebyla bych to já, kdybych i v krosně neměla schovaný aspoň jedny fancy dress...... konečně příležitost je vytáhnout..... Usínám trochu zkamaná. Ko Lanta se mi nelíbí. Klong Nin - nejhezčí pláž Ko Lanty vypadá jako každá druhá pláž v Itálii. Až na to, že tady není hlava na hlavě. Vlastně tu není ani noha. Netuším, co tady budeme ty dva dny dělat.............

Be Dreamer!
Pusu K.

Den 7 - Ko Phi Phi Leh a Pláž

Probouzíme se v ráji... vyjdete před chatičku a nevěříte svým očím. Bílý písek, azurové moře... svět je nádhernej! Musí být! Nikdy odtud nechci odjet.
Vydáváme se pěšky do přístavní vesničky Ko Phi Phi Don. Včera večer jsme si tu domluvili půldenní výlet na sousedního neobydleného bratříčka ostrůvek Ko Phi Phi Leh. Vyrážíme na dlouhoocasatce ještě s dalšími asi 8 přírody chtivými nadšenci.
Míjíme skaliska s vikingskou jeskyní, do které se bohužel výlety nepořádají - já bych tam zrovna tolik chtěla. A za malý okamžik už  nás bezzubý thajec řídící dlouhoocasatku nabádá ke skoku do průzračné vody malebné zátoky, kde budeme mít možnost pozorovat rybky.
 Nejvtipnější jsou naši čínští spoluvýletnící. Všichni si nasadí záchrané vesty, fotí přes okraj loďky, ale do vody nejde nikdo. My ostatní nasadíme masky a šnorchly (já teda šnorchl ne.. nemam je ráda, plavu se zadrženým dechem - odmalička) a postupně naskáčeme do vody....
 Honim ryby i drahého s podvodním foťákem (díky Marťo:) a lituju, že jsem si nevzala ploutve, nechtělo se mi s nima tahat. Neni možný mi vzít foťák z ruky a neni možný nahnat mě zpátky do loďky. Okok... musíme pokračovat ve výletu. Rezignuju a už se cpu smaženou rejží v loďce - náš oběd.
 Pokračujeme na Maya beach. Leonardo už tam sice nebyl, zato tam bylo asi milion turistů a břeh plný lodí. Dlouhoocasatky by ještě tolik nevadliy, přece jen zapadají sem a patří k folkloru. Ale půl zátoky zaplněné velkými motorovými čluny - to je teprv ta pravá nádhera!
 Zátoka je překrásná. Pokud si tohle všechno dokážete odmyslet. Ještě, že moje fantazie nezná mezí.
 Sednu si na břeh do písku - lusknu prsty a jsem tu jen já. Chvíli zírám do vody a přemýšlím, jestli moře v Tulum v Mexiku bylo takhle nádherný...
Možná bylo. Ale takovouhle zátoku nenajdete jinde na světě. Myslím, že ne. A skoro začínám chápat, proč ve filmu The Beach tak trvali na tom, aby se o ní nikdo nedozvěděl. Aby se z ní nestalo tohle - rozhlídnu se kolem sebe... šla bych si zaplavat, jenže není kam. Všude parkují lodě.
 Vstanu tedy a vydám se stezkou do džungle hledat trochu samoty... Stezka je vyšlapaná. Asi nejsem jediná... aha, vede na druhou stranu ostrova, kde je možné vidět mezi skalami moře, a kde je nasáčkováno dalších deset tisíc lidí.
 Vyfotim si teda moře z druhé strany ostrova a vracím se na "pláž".
 Naší další zastávkou je Monkey Beach... je malinká a plná opiček,  které vypadají moc roztomile, zdálky. Zblízka ale kradou foťáky a cení špinavý zuby.
 Většina loděk tu jenom zastavuje a pozoruje opičky z vody. Na naší loďce se sešla partička, co má pro strach uděláno, a tak vystupujemena břeh. Snažím se dostat k opičkám co nejblíž. Hlavně k těm malinkým. Jsou tak roztomilý! Nejšťastnější bych byla, kdybych si mohla nějaké opičátko pochovat. Na něco jsem ovšem zapomněla. Opičátka mají opičí maminky. Když se k jedné malé opičce dostanu opravdu blízko, vyběhne na mě odněkud z pozastromu její matka, chytí mě oběma rukama za levé koleno, zadrápne se do něj, otevře tlamu, natočí hlavu na stranu a já už už vidím jak se chystá obě řady svých ostrých zoubků zabořit do mojí kůže... křičim z plných plic a zdrhám směrem do moře. Opice se mě naštěstí lekne a zdrhá taky.
 Nicméně moje divadýlko pobavilo všechny přítomné i kolem plující loďky. Drahý mě hubuje, že nejsem rozumná.... No, nejsem no :D  (a to chudák ještě neví, že večer budu po pláži nahánět gekony jen abych si mohla nějakého pohladit)
Pro dnešek bylo zážitků a adrenalinu dost. Vracíme se do přístavu a my pak pěšky na naši Long Beach. Zbytek dne se opalujeme a koupeme a den zakončíme tradiční thajskou masáží a výbornou thajskou veřeří v baru přímo na pláži.

Pusu K.

Den 6 - Ko Phi Phi

Přijíždíme do přístavu ostrova Ko Phi Phi Don. Tak azurové moře jsem ještě neviděla. Zírám do vody jako očarovaná.......
Na molu nás zkásnou o 50 bth/osoba za vstup na ostrov. Nemůžu odtrhnout oči od moře...soukám z peněženky stovku a pak už nás unáší dav směrem do srdce přístavního městečka.
 Je něco kolem jedenácté hodiny a můj žaludek se hlásí o slovo. Snídali jsme málo. Restaurace v dopoledním horku pozvolna otvírají. Netušíme, kde se ubytovat, a tak se jdeme radši najíst, protože s plným žaludkem se přemýšlí lépe.
Usadíme se v restauraci s výhledem na moře a pohupující se typické dlouhoocasé loďky.
Vybírám si tradičně Pad thai (smažené nudle) a ananasový milkšejk - proti kterému muj drahý značně protestuje, protože je v něm led - čili místní voda a může mi být blbě... no co - žijem jenom jednou, očkovaná na břišní tyfus jsem a léků mam plnou krosnu, tak co? A ty koktejly, co tu všude dělají vypadají tak lákavě... snad to přežiju - strčím si brčko do pusy a i přes velké protesty drahého si užívám tu dobrotu.
V průvodci Lonely Planet se dočteme, že nejkrásnější pláž, kde seženete i levnější ubytko je Long Beach - 20 min pě́šky přes útesy ostrova.
 Vzhledem k těžké batožině se vracíme do přístavu a hledáme někoho kdo nás za slušný peníz odveze na Long Beach dlouhoocasatkou. Vydřiduši! Zase chtějí jednou tolik než uvádií Lonely Planet. Možná je to tím, že není sezona a thajci mají málo práce. Chvíli se s thajcema hádáme a pak naštěstí najdeme další dva turisty, kteří potřebují na Long Beach taky a o platbu za loďku se podělíme. Převoz nás tedy vyjde na 100bth/osoba, tak jak slibuje knižní průvodce.
S krosnami na zádech obcházíme hotýlky podél pláže, sandálky Merrell si nesu v ruce a nechám si písek protékat mezi prsty... hledáme něco slušného za nižší cenu. Ubytujeme se, osprchujeme... hodím na sebe plavky a nohy už mě nesou směrem k pláži. Wow... ta azurová nádhera je navíc příjemně teplá... celé odpoledne strávíme povalováním na pláži...Tady bych chtěla žít.
V podvečer se vydáme pěšky přes "útesy" do přístavního městečka. Recepční říká, že cesta je velmi dlouhá a namáhavá, bude nám trvat 45 min... to nám ale nevadí. Nejsme žádný ořezá́vátka! Tak tedy, ty útesy byl strmější kousíček přes lesík s kameny a kořeny, zbytek cesty je přes pláž nebo chodníčky. Za dvacet minut už se procházíme mezi krámky v přístavu. Vypravíme se i na view point nad městečkem odkud je krásný výhled na pobřeží ostrova i na nedaleký bratrský ostrůvek Ko Phi Phi Leh, který máme v plánu navštívit zítra. Ta vodní plocha mě fascinuje. Azurově modrá přechází do jasně zelené a ve větší dálce do barvy oceli....
 V přístavu si poté dáváme výbornou večeři... trošku se necháme unést místní atmosférou a zapomeneme na čas. Ajajaj... obávám se, jak budeme hledat naši pláž potmě - navíc přes ty děsivé "útesy" - naštěstí podél celé cesty je natažená šňůra žárovek a z hledání cestiček po pobřeží je nakonec velmi romantická noční procházka pod hvězdami, doprovázená šepotem vlnek omývajících břehy tohoto malého ráje.