Vánoce trochu jinak

zdroj

Advent je za dveřma, Vánoce se blíží - jásám z plných plic a oči mi začínají zvláštně jiskřit. Předem vás všechny varuju. Kdo je nesnášíte, stresujou vás, případně jste k tomu všemu ještě slabí na srdce, následující měsíc sem vůbec nestrkejte nos - koledovali byste si o výstavní infarkt myokardu. Protože tady bude převánocováno. Rozhodně!
Já totiž Vánoce miluju. Za každých okolností. A otravuju s nima celé svoje okolí. Pouštím velmi nahlas a stále dokola vánoční písně, zdobím byt i sebe, peču, vařím svařáky a punče, vyrábím všechno možný i nemožný a těším se.  I když Vánoce nemáte rádi, já jsem tak neodbytná, že není možné před nimi (a přede mnou) utéct. Strhnu vás natolik, že si brzo začnete sami pobrukovat jeden z mých oblíbených vánočních hitů. Ať chcete, nebo ne.
  Abyste mi rozuměli, Vánoce pro mě neznamenají drahé dárky a velké nákupy (nepopírám, že nakupuju i obdarovávám velmi ráda), ale atmosféru, pohodu a lidi, které mám na světě nejradši. I když se všechno nestihne, spálí se cukroví, shoří strom nebo věnec - vzpomínám, jak u nás doma jednou chytlo jehličí a my s mladší ségrou ho hasily mlácením kuchyňskejma utěrkama..... I když zrovna nejste v životní situaci, kdy by se vám chtělo juchat, tak právě od toho jsou Vánoce. Protože právě při nich si nejvíc uvědomíte, jak úžasný lidi kolem sebe máte.
Pamatuju si Vánoce, kdy jsem byly s mámou a ségrama samy a neměly jsme peníze na drahý dárky. Vlastně jsme neměli peníze skoro na žádný dárky. A přesto naše Vánoce byly krásný. Pekly jsme s mámou cukroví a zpívaly jsme u toho koledy. A máma šílela, když se něco spálilo, nadávala, že to do svátků s úklidem určitě všechno nestihnem a taky se smála. Líbily se nám s holkama adventní věnce, ale nemohly jsme si žádný koupit, a tak jsme se jednoduše naučily ho vyrobit - je lepší hledat způsob než výmluvu. Tutorial na adventní věnec se tady určitě objeví. :)

A pamatuju si i Vánoce, kdy máma musela pracovat a my se ségrama byly přes celý svátky samy. Tři děti napekly samy cukroví (no bylo trochu křivý), dotáhly samy domu vánoční smrk na saních - nechápu, že jsme si s holkama při stavění toho stromu do stojanu neuselky ruce sekyrou. :) Samy jsme seděly u štědrovečerní večeře - měly jsme kapra i salát a máma nám volala z dálky 600 km, aby nám řekla jak moc nás má ráda a jak moc jí chybíme. Brečely jsme. Všechny. A přesto naše svátky byly krásný....

Myslím, že v tu dobu, kdy jsme měly takovéhle Vánoce, mi došlo, že kouzlo Vánoc je někde úplně jinde než pod stromem. Je v nás. V našich srdcích. A proto vás chci všechny poprosit, zkusme se podívat na letošní Vánoce trošku jinak. Nestresujme se s nákupem dárků. Hledejme lásku v sobě a podělme se o ni. Protože lidem, kteří vás milují, uděláte největší radost tím, že budete s nimi a řeknete jim, jak moc vám na nich záleží.

zdroj

Momentálně ujíždím na :

zdroj

Zdá se, že zima dorazila. Včera jsem přezula gumy na zimní a dnes přes noc nasněžilo 10 cm sněhu.  Tomu se říká štěstí. Nebo možná víc štěstí než rozumu. "Nááádhera," vydechla jsem s úsměvem, když jsem ráno vyšla z domu....

Po minulém vážném případu jednoho šílenství si trošku odlehčíme a budeme se věnovat něčemu tak (po)vrchnímu, jako je móda, make up atd. Rozumějte - ta závorka - móda dle mého názoru vůbec není povrchní. Je prostě vrchní .:) ... Na vrchu. První, co z člověka vidíte. To, co má člověk na sobě (pokud to teda není pracovní uniforma, ve které já bohužel trávím většinu týdne), vám o člověku mnoho napoví.

Aneb, jak říká Anna Wintour - If you cannot be better than your competition, just dress better. 

Taky máte v určitém období svoje favority?

Čím jsem starší (to zní jako by mi táhlo na šedesát), tím víc mi záleží na pohodlnosti outfitu a kvalitě materiálu.

Přituhuje a mně je prostě zima, takže se snažím zahřát ze všech stran. A co mě v těhle chladných dnech provází?

Miluju teplý tlustý měkký svetry. Nedávno jsem jeden objevila v Reserved. Hned, když jsem ho viděla, vzpomněla jsem si na mámu. Jako bych ji slyšela - Ten si kup! Hrubej svetr, ten můžeš nosit roky. Nikdy nevyjde z módy.

Hrubej - je název, kterej máma používá pro tyhle pletený vzory. Ne, že by byl z kousavý vlny. To bych zešílela. Kousavý veci nesnáším.

Koupila jsem a zamilovala se. Úžasný na takových svetrech je, že ať si ho vezmete přes cokoliv, vypadáte dobře.

 

Dalším favoritem zimní sezony jsou kotníčkový botky. Taktéž Reserved. (Už mě tam nepouštějte!)

Nad jejich koupí jsem přemýšlela asi 14 dní, koupila a zamilovala se. Už dva měsíce jsem je nesundala. 

Taktéž univerzální - hodí se ke všemu.

Longchampku jsme si ukazovali už tady.

A další z mých zimních lásek je Fall make up. Výrazné rtěnky, dokonalá pleť, minimální líčení očí. Případně jen s černou linkou. Dokonalost sama. Univerzální použití.

Poslední věcí, která mi zvedá náladu každé ráno, je kafe se sojovým mlíkem v termohrnku, které mi dělá společnost v autě cestou do práce.
Čím se zahříváte a čím si zlepšujete náladu vy? Dejte mi vědět v komentech. :)

Veřejné odhalení

Vysvětlete mi někdo, proč chlapi lžou. Proč lidi tolik lžou? A proč vlastně lžu i já?
Jasně, nebejt milosrdnejch lží, dost možná bychom se všichni dávno pozabíjeli.
Je mi z toho špatně. Z lidí, ze světa a někdy i ze sebe.

Proč sakra ani ve třiceti nevim, kdo jsem a kým chci být? Toužim vlastnit kabelku od Michaela Korse a zároveň zlepšit život lidí v Kambodže nebo ošetřovat děti v Izraeli. Copak to vůbec jde dohromady? Chtít nosit boty od Blahnika a procházet se v nich v prachu cest po zemích třetího světa?
Buď jsem schizofrenní, nebo naprosto geniální. Viděla bych to spíš na první variantu.

Tak. Už to všichni víte. Jsem regulérní blázen.
Možná proto je můj (náš promiň Evi - moje milovaná sestra je normální) blog tak zvláštně pomatenej. Podle toho, jak se mi v mysli sřídají různý lidi. Holka, co cestuje po Thajsku s krosnou na zádech, ale taky nosí prádlo od Victorias Secret a jehlový podpatky.
Má manželství v troskách bez zjevné příčiny a v podstatě má "perfect life", a přesto jí to nestačí.
Slyšim, jak si lidi kolem mě šeptají... jak TY můžeš bejt nešťastná?? Ty!? Co Tobě může chybět? S Tvojí perfektní prací, úžasným manželem, bytem vystřiženým z katalogu o bydlení, super autem a úžasnou postavou, kdy se můžeš cpát čokoládou dnem i nocí a stejně nepřibereš. Tak jo, ukamenujte mě.
To se právě všichni děsně pletete. Já jsem totiž prázdná. Prázdná až na dno. A nevím proč. Kde jsem udělala chybu. Vždyť jsem žila přesně podle toho, co společnost nejvíc uznává.Vystudovala jsem kvalitní vysokou a dobře se vdala... páni ta holka má štěstí! Někdy mám chuť od toho všeho utéct. Od toho svýho dokonalýho života.

Celou dobu chci psát otevřeně. A nejsem toho schopná, protože se jednoduše bojím. Že si to přečtou všichni lidi kolem mě a zavrhnou mě. Budou se na mě dívat skrz prsty. Nepochopí mě.
Ztratím to svoje pozlátko perfektní ženy, které vyžaduje společnost, a za kterým se umně schovávám.
Nevim, co se stalo, ale najednou je mi to jedno. Aťsi.

S tímhle účelem byl blog založenej. Abych se tu mohla vykecat ze všech svých splínů. Takže to konečně dělám. Všichni si to přečtěte a možná pochopíte, proč jsem někdy tak divná. Proč někdy neodpovídám na zprávy ani emaily. A proč se někdy bezdůvodně směju celé hodiny.
Jsem rozbitá. Pošahaná blondýna.

Když se podívám, na svůj život z venku, nechápu. Tak s tim holka přece něco dělej!
To je ten problém. Já nevim co. Uvízla jsem v jistém bodě a nevim, jak se z něj hnout.
Muj život je jako předplánovaný diář, ve kterém se každý týden opakuje to samé ve stejných intervalech. Jsem schopná už dnes vám přesně říct, jak bude vypadat zítřek, pozítřek i popozitřek. Pokud se teda dneska cestou z práce nepotkám čelem s jiným autem.
Nezešíleli by jste z toho?
Já zešílela.
A konečně jsem našla odvahu se k tomu přiznat.
Ahoj, já jsem pošahaná blondýna, těší mě... :)

Be Dreamer!

XOXO K.