Tak. Je mi třicet. Je mi třicet a já to nečekala !?!
Když je vám patnáct, máte jasnej plán. Myslíte si, že ve třiceti budete mít manžela, dvě děti, domek se zahradou v klidné čtvrti a retrívra. Vidíte se jak sedíte na terase svého domku, pijete kafe a přes okraj módního časopisu sledujete jak se vaše děti nesobecky dělí o hračky s retrívrem na pečlivě zastřiženém trávníku. To je představa "dokonalého štěstí"
Když je vám dvacet, díváte se na svět trochu realističtějšíma očima. Přesto stále vidíte manžela, dítě (možná dvě). Místo domu vám bude stačit dobře vybavený byt. Retrívr je do bytu moc velkej, řeknete si. Jdete a koupíte si čivavu. Taky pes, ne?
Když je vám pětadvacet a pomalu končí vaše studentský léta, řeknete si : " Bejby nebude sedět v koutě!". Vezmete čivavu pod paži, sbalíte fajn kluka, nastěhujete se k němu a zanedlouho se s velkou parádou vdáte. Spokojeně si pomlaskáváte jak vám to pěkně vychází. Třicítka se blíží a vy najednou nevíte co dřív. Chcete mít dobrou práci, spokojeného manžela, skvělé přátele, věčně naleštěný byt a k tomu ještě vypadat jako by jste právě spadla z přehlídkového mola Victoria's Secret. Takže makáte na plné obrátky, chystáte večeře, mejete všechno co se umejt dá, cvičíte a v mezičasech venčíte čivavu. Cca po dvou letech tohoto kolotoče spíš než jako Victoria's angel vypadáte jako zombie. Přestanete chtít své dokonalé štěstí, protože pokud máte aspoň trochu rozumu pochopíte, že až tak dokonalé není.
Upřímně? Je mi třicet a nevím co se sebou. Nejen, že nemám děti do školky, jak jsem si myslela v patnácti, nemám žádné děti! A nejsem si uplně jistá jestli mi to vadí. Nevím co chci od života, a už vůbec nevím jak to zjistím.
Jsem citově rozložená třicítka ..jak typické pro dnešní dobu.
Když mi táta přál k mému "životnímu jubileu" připadalo mi, že slavím šedesátiny (které bude mimochodem letos slavit on).
Připadala jsem si najednou tak stará. Jenže..změnilo se na mně něco od těch patnácti? Vlastně NE! Konfekční velikost i nohu mam stejnou (34, 39). Velikost podprsenky mam taky stejnou - bohužel :). Myšlenky mam možná ještě neuspořádanější - oproti vlasům, které naopak nosím hladce učesané - ne ježaté a rozhodně ne červené jako v patnácti (měla jsem fakt dobrou šlehu :D ). Počkat...jednu věc nemám. V patnácti jsem měla fixní rovnátka...Ups..za týden jsem objednaná na konzultaci k jednomu z nejlepších ortodontistů v zemi. Rozhodla jsem se nechat si je znovu nasadit a ještě trochu si vylepšit úsměv. Takže vlastně jsem tam kde jsem byla před patnácti lety. Vyvádím mnohem bláznivější věci než tenkrát, akorát v jiném rozměru. Jak by řekla moje nejlepší kamarádka Míša - Stále jsem ta bláznivá "holka od naproti" . A to se nejspíš nikdy nezmění. Naštěstí ! :)
B. D. = Be Dreamer
Pusu K.
Já mám furt stejnou velikost gatí :-D
OdpovědětVymazatTrefilas to bejby ;) pobavilo
OdpovědětVymazatprvni koment jsem vymazala kvuli chybe,nevedela jsem, ze tam bude strasit napis : "Tento komentář byl odstraněn autorem." :D :D :D
OdpovědětVymazatTak jsem ten strašící nápis "tento komentář byl odstraněn autorem" smazala - což jsi mohla drahoušku udělat jako správce stránky :) už to tam nestraší
OdpovědětVymazatmoc pekne si to napsala :-)
OdpovědětVymazatje mi o par let min, ale cejtim to stejne..vzdycky uz mam chvili pocit, ze jsem se nasla, ale pak se to zas zmeni a zas nevim :D a tusim, ze ve 30 to budu mit stejne, stejne jako popisujes ty..no ale co na tom, ze jo? :-)
tak opozdene vsechno nejlepsi! :-)
Jsem ráda, že v tom nejsem sama :) Děkuju Julie
OdpovědětVymazatKdyz jsem Te videla v prosinci,mas pravdu,musim konstatovat,ze si stale stejne "blazniva holka od naproti".
OdpovědětVymazatAle to je dobra vec,ne spatna. Aspon si se nezmenila ce fiflenu,se kterou se neda zasmat.
K tematu 30 let a Tvemu psychickemu rozpolozeni:
Tvuj tata,ktereho si zminila,mel ve Tvem veku 3letou Elisku,nedokemene novorozene a barak na krku. Musel se postarat o obzivu dvou deti a manzelky. Nemel cas jako my vymejslet kraviny a tapat se v prostoru,cumet a rikat si,co bude asi delat se svym zivotem. Mel to dany. Mastil pondeli az patek na urad,odpoledne posekat zahradu,vyprat a povesit pleny,o vikendu do Tachova.
Doba nasich rodicu byla jednodussi v tom,ze si dostala zivotni scenar,urcite nasmerovani,co mas vlastne delat. Vystudujes,vdas se,mas deti a byt. Nasi rodice nedostali moznost placat se zivotem do 30/35 let a premyslet,co vlastne maji se sebou delat. Jejich doba byla rizena urcitym radem ve spolecnosti.
Nase zivoty jsou uplne jine. Muzem delat vse,co nas napadne. A kdy nas to napadne. Nikdo Ti nedava zadne mantinely. A pak je podle me tezsi se s tim srovnat. Obliknu si cervenej nebo modrej svetr? 2 volby. Jednoduche. Jeden si vyberes. Ale co kdyz mas cervenej,zelenej,zlatej,modrej,ruzocej a stribrnej svetr a nebo bile,khaki,sede a oranzove tilko. Co ted s tim? Najednou mas vseho prebytek. A musis se s tim naucit zit a delat rozhodnuti podle mantinelu,ktere si sama nastavis.
Proto rikam mne osobne prijde zivot pred 30 lety jednodussi,vic strukturovany a s jasnym cilem. Dnesni zivot je o tom,jak si pocnes se vsemi moznostmi.
Oliva
Díky za tenhle článek, jsem ráda, že v tom nejsem sama. Jo a vlastně, ty jsi na tom líp, já pořád stejnou velikost nemám:-(
OdpovědětVymazatJe opravdu skvělé vědět, že v tom člověk není sám s podobnými pocity ;). Ale jako tu velikost bych taky chtěla pořád stejnou a nějak to nejde nebo co :D.
OdpovědětVymazat