úterý 30. července 2013

Pod 30 nebrat!



Mám ráda léto. Mám ráda slunce a opalování. A mám taky ráda svojí kůži, když je hezky opálená do bronzovězlaté. Jeden hned vypadá mnohem líp. Navíc, když jsem třičtvrtě roku v obličeji zelená a vypadám nezdravě! Ještě, že máme makeup, bronzery a tvářenky a můžeme švindlovat.
Kdykoliv mám tedy v létě možnost dostat se na sluníčko, neváhám a už se válím někde po ručníku. Nejraději na pláži samozřejmě. Když je pláž daleko ( jojo letos si počkám až do října), vezmu za vděk bazénem městským i domácím, terasou i balkonem a nabíjím se na slunci jak solární panel.

Co je pro mě opravdu důležité, je zdraví. Zdravý životní styl celkově. A k němu patří i zdravá kůže.
Asi si teď klepete na čelo.... No jasně, to je fakt zdravý grilovat se na slunci. No neni. Já vim. O tom, jak neblaze působí sluneční paprsky na kůži, se dočtete v každém podprůměrném časopise pro ženy. No, dneska možná už i v tom pro muže.

Klíčem k úspěchu na obou frontách (opálená i zdravá) je vysoký faktor a kvalitní krém.
A když říkám vysoký, myslím tím opravdu vysoký. To znamená: vezměte všechny patnáctky a desítky, které vlastníte a naházejte je rovnou do koše. Nebo lépe rovnou do popelnice, abyste neměla touhy je z toho koše zase vytáhnout - dyť je to škoda! Neni!! Škodu s tim budete páchat leda tak na svojí pleti.
Přes práh mojí domácnosti nesmí opalovací krém s SPF pod 30.
Vůbec nejraději se mažu padesátkou. A to se opaluju dobře a celkem rychle. Nemažu se krémem s SPF 50+ proto, že bych se s nižším faktorem spálila. Mažu se krémem s vysokým faktorem, protože nechci mít v pětatřiceti kůži scvrkou jako suchá švestka, v obličeji rýhy jak od pluhu a pigmentové skvrny navrch. O hřbetech na rukou ani nemluvim. Zkrátka nechci vypadat "vyžile".

Pravda, s tak vysokým faktorem trvá delší dobu než se opálení na kůži projeví. První známky uvidíte tak po týdnu. Zato je ale barva mnohem trvalejší. Moje bikiny jsou na kůži viditelné i v zimě. A když jsem letos na začátku léta poprvé odhalila svoje gazelí nohy v sukni, ptala se mě kamarádka, jestli jsem byla v solárku. Kdepak solárko. Dovolená loni v srpnu! Na obličeji mi opálení nevydrží, protože si ho skoro neopaluju. Hlavně u moře mám obličej namazaný opalovacím krémem na obličej s SPF 50+ a stále pod slunečníkem. Chráním svoje kolagenní a elastická vlákna jak můžu. Stačí mi, že ubývají věkem. Ještě si je budu dobrovolně po desítkách ničit. Nikdy!

Je vcelku jedno, jaké krémy si koupíte. Každému asi vyhovuje něco jiného. Já jsem rozmazlená dáma a mám vysoké požadavky. Např., aby se krém dobře roztíral, nelepil, neucpával póry, nebyl přehnaně hutný, a vydržel na kůži dlouho i při koupání. 
Nejvíce se mi osvědčily krémy od Biodrermy.

Konkrétně spreje:
Photoderm Kid 50+
Photoderm Bronz 30 - který podprouje tvorbu melaninu v kůži. 
Výborný je také opalovací krém od Mary Kay s SPF 30.






A Photoderm Max 50+ na obličej, který je zároveň tónovací.



Takto vypadá nerozetřený:



A takto nádherně splyne s kůží po rozetření:




K opalování samozřejmě patří také péče po opalování. V té u mě vede rovněž Bioderma Photoderm After sun.



Tyto krémy si oblíbil i muj muž. A to je největší odpůrce mazání. Když jsem ho s nima přes jeho opakované protesty každé léto natírala, zjistil, že na tom mém povídání o pomalém a zdravém opalování něco bude. A dnes už je po mě sám žádá. :) 


Be Dreamer!
Pusu K.








úterý 16. července 2013

Jak zkrátit kalhoty a nezkrátit si při tom život

Ačkoliv mám při své výšce 170 cm nohy celkem gazelí ( dle mého je to způsobeno lehkým nepoměrem - mám asi prostě kratší tělo :) ) a většinou mi bývají kalhoty spíš krátké občas se mi povede natrefit na vskutku skvostné kalhoty ve velikosti 26/34 (pas/délka). Jenže délkově mi pasujou 26/32. Nevim jak je to možný, ale 26/32 se mi podařilo koupit snad jenom jednou. Nikde je nemají. Někdo by měl těm lidem co to šijou vysvětlit, že vyrábět kalhoty 26/34 je holej nesmysl. Velikost 26/34 je na žirafy. Totiž, šířkově pasuje na zadek mojí velikosti, ale nohy ještě o cca 5 - 6 cm delší. Což je podle mě anatomicky nemožný. A tak nechápu, kdo je může kupovat. Možná proto jich mají všude mraky. Pač to nikdo neobleče. Nebo je to přežitek z doby, kdy se kalhoty nosily  přes podpatek lodičky až na zem. Jenže, doba pokročila. Dnes odhalujeme podpatky a někdy směle ukážeme i ladný kotník.
Tak, a když narazím na skvostné kalhoty 26/34 to, že jsou dlouhý mě neodradí. Diva rukodělná si přece poradí!

Otázka zní : Jak zkrátit kalhoty, aby v nich člověk nevypadal jako debil? 

Ohrnout?? Pokud to nejsou Boyfrendy, pak na to rovnou zapomeňte. Pokud teda nechcete vypadat jako na základce, kdy jste dorůstala do kalhot po starší ségře. (u stylu boyfrend je naopak ohrnutí žádoucí a nutné)

Ustřihnout a založit? Ještě hůř! Budete vypadat jako když vám kalhoty upravovala babička, po které jste je rovněž zdědila. (všimněte si někdy zručných důchodkyň v tramvaji - ano to jsou doma zkrácené kalhoty. Vypadají, že jsou ukončené násilím - chybí jim totiž originální dolní šev)

Takže, nažhavit šicí stroje, jdeme na to,
Potřebujeme:
Šicí stroj a vše k němu potřebné
Dvoje kalhoty - jedny, které jsou vám dlouhé a druhé, které sedí perfektně.
Nůžky


Kalhoty položíme přesně na sebe. Dohlédněte ať vám sedí na sebe hlavně rozkrok. Výška pasu je u každých kalhot trochu jiná. Podle ní se neřiďte.





Ohrneme nohavici kalhot, které budeme zkracovat tak, aby dolní lem byl těsně nad dolním lemem kalhot podle kterých zkracujeme.


¨

 Je dobrý, zafixovat si ohrnutou část špendlíkama.




Takto zašpendlenou nohavici navlečeme na šicí stroj a těsně pod švem prošijeme jednoduchým stehem na rovnostehu (já jinej stroj stejně nemam)



Po sešití by měla nohavice vypadat asi takto.




V tuto chvíli doporučuju kalhoty vyzkoušet. A to tak, že sešitou část nohavice zahrneme dovnitř ke kotníku a lem spustíme dolu. Toto bude výsledná délka. 
Pokud se vám nezamlouvá, můžete steh rozpárat a začít znovu :)
Pokud jste spokojení s výslednou délkou, založenou část ustřihneme cca 1cm pod naším stehem.




Po ustřihnutí :



Šupky dupky zpátky ke stroji. Ustřižený konec zaentlujeme cikcak stehem (nebo zkušené švadlenky mající overlock to vezmou na něm)


Stav po zaentlování. ( no, entl mi moc nejde, máma by mi dala! Ještě, že to nebude vidět)



A teď už jen otočíme lem dolů :)



Voi la  - kalhoty jsou zkrácené můžeme vyrazit do ulic ukazovat podpatky :)




Be Dreamer!
Pusu K.

středa 3. července 2013

Ztráty a nálezy





Největší omyl v životě je myslet si, že vám něco (nebo někdo) patří. Ještě horší je podlehnout myšlence, že je to samozřejmost, a bude to tak navždy. Pokud se tak stane, přestáváme pečovat a vážit si toho co nám bylo propůjčeno. V tu chvíli začneme onu věc pomalu ale jistě ztrácet. Mnohdy aniž bychom si všimli, že se něco děje.

Jednoho velmi obyčejného dne zjistíme, že nám nepatří vůbec nic. A nikdy nepatřilo.
Všechno je pomíjivé. Neštěstí nebo naštěstí?

Uvědomit si, že nic není navěky je zdrcující. Na druhou stranu velmi osvobozující.
Potřebovala bych větu VŠECHNO JE POMÍJIVÉ vytetovat na čelo. Abych ji každé ráno viděla v zrcadle, když si čistím zuby. Aby na mě koukala při každém mrknutí do zrcátka přes den, když letmo kontroluju stav makeupu. Aby se mnou chodila vždy a všude do té doby než se mi vpije pod kůži natolik, abych si uvědomila, že všechno je důležité. Teď a tady. Každou minutu je potřeba žít naplno. Vážit si věcí, které máte a které vám byli propůjčené. Protože tu nejsou napořád. Jako lusknutím prstu můžou zmizet. Pokud jim nebudete věnovat dost pozornosti a pokud si jich nebudete vážit. Paradoxem je, že umíme ocenit věci až ve chvíli, kdy je ztratíme. Možná je to tak schválně. Abychom se učili pokoře. Abychom hledali víru. Možná....

Jediné co nám patří jsme my sami. Naše duše a naše tělo. A i to máme na dobu určitou. Je teda dobré starat se o ně. Nemít duši černou a tělo zchátralé. Mnohdy nemůžete měnit věci kolem sebe. Můžete ale měnit sebe. A to je ten  klíč. Nesnažit se změnit druhé. Pokud začnete měnit sebe, dají se do pohybu i věci kolem vás. Abyste začali měnit sebe, musíte ale sedět na mezi........neodpustím si citovat Svěráka : Nejsou jen ztráty, jsou i nálezy. Měls křeslo zlatý, teď sedíš na mezi. A na té mezi nabereš dech. A v tom to vězí. Takhle to nech!


Be Dreamer!
Pusu K.