Rozhodneme se tedy prozkoumat jih ostrova. Motorku máme pronajatou. Přihodím do batohu pláštěnky, tuším zhoršení deště. Ve vzduchu je cítit spousta vody, která brzo spadne na zem.
Nasedáme na motorku a spouštíme se podél pobřeží pomalu k jihu.
Nemýslila jsem se. Děšť houstne. A tak zastavujeme na kraji silnice a navlíkáme si pláštěnky.
Ko Lanta je jiná. Nemá sice azurové břehy jako Ko Phi Phi, zato má nádherné pralesy... Tak tohle je monzun. Jsme mokří, silnice je mokrá a z okolních pralesů se zvedá pára.
Ocelové břehy nádherně ladí se zelení všude kolem. Začínám chápat, proč je Ko Lanta tak vyhledávaná. Za celou cestu na jih nepotkáme ani živáčka. Možná je to tím, že tolik prší.
Dojedeme až na uplný jih ostrova, kde je přírodní rezervace. Ptám se u vstupní brány, jestli stojí za to jít dovnitř i v dešti.
Chlápek, co prodává lístky tvrdí, že je tam nádherná pláž, kde se dá koupat. Haha. Tak ta nám v dešti bude určitě hodně platná.
Rozhodneme se návštěvu rezervace nechat na zítra a vracíme se do hotelu. Déšť pomalu ustává.
Naobědváme se v hotelové restauraci a přemýšlíme, co s odpolednem.
Přátelé, kteří byli v Thajsku loni nám doporučovali projížďku na slonovi. Chvíli váhám. Je mi těch slonů líto. Na druhou stranu, kdy se dostanete ke slonovi tak blízko, abyste si na něj mohli sáhnout? A tak nakonec svoluji.
Nasedáme na motorku a odjíždíme asi tři čtyři kilometry po pobřeží na jih na stanoviště sloních vycházek.
Z nabídky si pro nepřízeň počasí vybíráme hodinovou projížďku po okolí. Sice už neprší, ale každou chvíli by mohlo zase začít.
Průvodce projížďkou je mladej Thajec. Vede nás mezi stromy, kde je postavené nástupiště na slona a kouří brčko. Sám vyleze slonovi na hlavu a nás pobídne k nástupu na hřbet.
Nooo, páni, to je vysoko. Vyptávám se průvodce na slona. Je to holka a je jí třicet let. Hladim ji po hlavě -ahoj holka. Jsme stejně starý. Jsi tu nešťasná??
Slonice pomalým tempem vyráží mezi stromy. Opravdu hodně se to houpe. Co chvíli mám pocit, že určitě vypadnu na zem a ta holka nešťastná mě rozšlape.
Míjíme sad zvláštních stromů, které mají nařezanou kůru na kmenu a pod řezem je zavěšený malý kyblíček, který zachytává bílou tekutinu pomalu odtékající po kmeni.
Průvodce nám objasňuje, že jsou to gumovníky a takto se nich získává guma.. Prodíráme se pralesem úzkýma stezičkama, chvíli jdeme i potokem. Naše slonice trhá chobotem okolní porost a cpe si ho do pusy. Chudinka asi je hladová. Hodina uteče jako voda.
Vracíme se po pobřeží na sever. Drahý má domluvenou zkoušku košile, takže jedeme až do přístavu. No, thajští krejčí opravdu umí. Objednává ještě dvě košile a sako. Cestou do hotelu na nás ještě na chvilku vykoukne sluníčko... a v zápětí zapadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat