Den 4 - Kambodža a její chrámy

 Set v tuktuku nás vyzvedává před hotelem v 5 hodin ráno. Máme v plánu stihnout svítání nad Angkor Wattem. Všude je ještě tma, ale na silnici je živo.Tuktuky spěchají k chrámům...Povídá se, že východ slunce nad Angkor Wattem je jedinečný zážitek. Ptáme se Seta jak se vyspal, pro nás bylo spánku málo. Set se kření, že dobře, spal před hotelem v tuktuku, protože v pokoji, který si pronajímá je po kolena vody... sklopim oči při vzpomínce na "příliš krátkou noc na suché měkké hotelové  posteli".
 Kupujeme si celodenní lístek do areálu a Set nás odváží před brány Angkor Wattu. Jetště pořád je úplná tma. Domlouváme přesun k dalšímu chrámu za dvě hodiny. Set tvrdí, že turistům obvykle na Angkor Watt stačí hodina. My ale nejsme obvyklí turisté a chceme mít dost času dopodrobna si prohlídnout tu monstrózní nádheru.
Angkor Watt se nedá popsat. Musíte to vidět. Musíte to zažít na vlastní kůži.
Ať bych napsala cokoliv, bylo by to málo.
 Během dopoledne si prohlídneme všechny chrámy v okolí Siem Reapu. Jsou si velmi podobné, a přesto je každý uplně jiný a jedinečný. V jednom z nich si kambodžské děti hrají s obrovskými brouky. A žebrají po nás dolary. Dokonce se snaží nám brouky prodat.
 Po posledním chrámu v areálu se domlouváme se Setem na prohlídku růžového chrámu.
 Přesun k němu tuktukem nám zabere asi půl hodiny. Cestou nám dojde benzín, a tak se stavujeme u "benzínky" a dolíváme dva litry odměřené v lahvích. Projíždíme přes kambodžské vesničky.. dostane se nám jedinečný pohled na opravdovou Kambodžu. Siem Reap je přece jen  turismem ovlivněné město.
 Růžový chrám je malinkatý a roztomilý. Líbí se mi. Byl určený ženám. Zdá se mi spíš oranžový.
 Cestou zpět potkáváme mezi vesničkami místní děti vracející se ze školy ve školních uniformách. Některé jdou pěšky, jiné jedou na kolech mnohem větších nebo naopak menších než by potřebovaly. Dost často jsou bosé. Přesto jsou to vyvolené děti, které mohou chodit do školy.
Na holetu se osprchujeme a trochu prospíme. Vstávali jsme vážně brzo.
Se soumrakem vyrazíme do rušných ulic Siem Reapu na večeři a slenici místního piva.

Den 3 Kambodža

Autobus (spíš tranzit) nás vyzvedává před hotelem kolem půl osmé ráno.
Čeká nás několikahodinová cesta z Bankoku na hranice s Kmbodžou. A dál do Siem Reap kde seženeme ubytování, ve kterém máme v plánu zůstat dva dny a prohlídnout si Angkor Watt.
S veškerou bagáží se narveme do plného tranzitu. Jedou s námi dva mladé německé páry a dva číňani. Zbyla na nás místa těsně za řidičem. Chvíli sleduju cestu, jezdí se tu v levo a s dopravními předpisy si nikdo hlavu neláme. Ńáš řidič se usmívá a zpívá si s thajským rádiem. Zdá se, že má chřipku..kejchá a smrká. Nedivim se...když takhle mrazí. Teplotu v tranzitu odhaduju na nižší než je aktuálně v čechách. Thajec s námi uhání jak kdyby nás ukradl. Zapnu si mikinu a pokouším se spát. Dvakrát zastavujeme na benzínce, jednou na oběd kde nám řidič rozdá na vyplnění papíry k získání viza do Kambodži.
Další zastávka je hranice. Dostat se sem z Bankoku nám trvalo něco přes pět hodin.
Čekáme na viza společně s jedním německým párem ...Zdá se mi, že tady všichni mají dost času. Přes hranice do Kambodži musíme pěšky.
Postupně přejdeme thajskou i kambodžskou celnicí. Všude je nepořádek, spousta prachu, povalující se odpadky a všude čekají spousty tahjců i kambodžanů.
Těsně za hranicí se nás ujímá nový průvodce. Máme zaplacenou cestu až do Siem Reap. Průvodce se nás snaží přemluvit  k doplacení taxiku. Že je cesta rychlejší. Uvažujeme s německým párem, že bychom se podělili o doplatek. Nakonec ale odmítáme s tím, že počkáme na zaplacený autobus.
Průvodce ještě dvakrát otravuje s taxikem. Dvakrát sleví a nakonec nám nacpe aspoň jednu noc ubytování. Pořizujeme noc v Siem Reap v hotelu za necelých 200 kč na osobu. Taxi nechceme. Autobus stále nepřijíždí a tak čekáme. Zapovídáme se s německými baťůžkáři a zjištujeme, že k sobě nepatří. Potkali se před čtyřmi dny a sdílí spolu jen cestu do Siem Reap. Slečnu obdivuju. Může být tak o 10 let mladší než já, říká, že právě dokončila střední. Já bych na cestování sama asi neměla odvahu ani ve třiceti.
Průvodce nám po další půlhodině čekání sděluje, že onen taxi je náš odvoz do Siem Reap...asi si chtěli s řidičem taxíku přivydělat.

Kambodža je mokrá. Všudypřítomná voda vás zcela pohltí a vleze vám až do morku kostí. Po období dešťů jsou všechna rýžová pole zaplavená. Místy je zaplavená i silnice. Všude kolem silnice pobíhají extrémně vyhublá zvířata, která připomínají naše krávy a opelichané slepice. Děti si hrají ve špíně u cesty a některé dovádí ve vodě zaplavených polích. Místní v poli dokonce umývají kola a mortocykly.
Nestačím se divit co vše jsou schopni kmbodžané uvést na jednom mopedu. Celou rodinu (4 -5 lidí) a ještě půl domu k tomu.
Domy ....  (no do domu mají daleko jsou to spíš chatrče) kolem silnice stojí na zvláštních muřích nohách....chytře žijou nad všudypřítomnou vodou.
Přijíždíme do hotelu. Domlouváme si ubytování ještě na zítřejší noc a zároveň zařizujeme na pozítří transport zpátky do Bankoku.
Poté si najímáme Tuktuk na dva dny.  Náš tuktukář se jmenuje Set. Je mu 29 a je to usměvavý Kambodžan. Odjíždíme s ním podívat se na  západ slunce za nejslavnějším chrámem Kambodži. Angor watt nás ochromí svou monumetálností.....slunce během půl hodinky zapadá. Užijeme si ten nádrherný pohled, uděláme pár fotek a ve chvíli kdy slunce zcela zapadne začne prudký liják. Set pohotově stáhne plachty tuktuku a odveze nás do restaurace. Po celém náročném dni jsme opravdu hladoví. Zveme Seta na večeři a povídáme si sním o jeho životě v Kambodži. Je smutné slyšet , že nemohl chodit ani do základní školy, protože jeho rodina na to neměla peníze. Tuktukem jezdí 4 roky. Pracuje pro společnost. Jeho snem je našetřit si na vlastní tuktuk. Počítá, že za 10 let si ho koupí....
Cítím se až trapně, za to jak si nevážíme toho, v jakém blahobytu je nám umožněno žít....
Spát jdu s rozporuplými pocity. V noci se několikrát budim. Možná je to horkem, možná ne...kdo vi?

Be Dreamer!
XOXO K.

Den 2 - stále na cestě

 V Helsinkách máme na přestup 20 min. Vše probíhá hladce - pouze přesedneme do většího letadla. Na nákupy opět není čas. Vzhledem k tomu, že je zde půl jedenácté večer, většina obchodů už je stejně zavřená.
 10 hodinový přelet do Hongkongu prospím. Budím se pouze na jídlo... jak už jsem říkala, jsem opravdu velký spáč. Když mě letuška budí k snídani, říkám si, že bych ještě spala a jaká je škoda, že neletíme dýl.
 V Hongkongu musíme vyzvednout krosny a znovu projít tolik oblíbeným zdlouhavým odbavením. Na let Hongkong - Bangkok nás nemohli odbavit už v Praze, protože jsme se časově nevešli do 24 hodin.
V Hongkongu jsou čtyři odpoledne. Na letišti panuje organizovaný velmi hustý provoz, lidé poklidně stojí ve frontách na odbavení. Nebo procházejí všemy směry a spěchají s kufry i bez nich. Už teď lituju, že jsem si brala tolik věcí - ta krosna je fakt těžká!
 Snažíme se najít odbavovací přepážku pro náš let, což se nám, jak později zjistíme, nepodaří. Nakonec nás odbavuje paní na přepážce pro uplně jiné lety. S omluvou nám hlásí, že náš let už je plný. Nechápeme, jak je to možné, když letenky máme koupené už půl roku.
 Číňanka za přepážkou nějakým zázrakem vykouzlí dvě palubní vstupenky, dokonce o třídu vyšší než jsme měli koupenou, leč jsou to poslední místa, a tak sedíme každý jinde.
 Dostaneme znovu najíst, za okny letadla se pomalu smráká. Vzdhedem k tomu, že jsem před chvílí snídala, je dost divný, že už je zase večer. Můj biorytmus se naštěstí nechá celkem lehce obelstít, a tak za chvíli zase usínám... sotva oka zamhouřím, už přistáváme v Bangkoku... tří hodinový poslední let je pryč a nás tisíci světly vítá asijská metropole, kterou Thajci důvěrně nazývají město andělů.
 Vyměníme do začátku nějaké dolary na bathy - všichni víme, že na letišti je vždycky nejhorší kurz. Před letištěm se zdlouhavě vyptáváme na stanovište shuttel busu, kterým se přesuneme k Viktoriinu pomníku, kde přesednema na autobus hromadné dopravy. Asi za hodinu a půl vystupujeme na meeting pointu a ráji všech baťůžkářů v Bangkoku - ulici Khao San.
 Prodíráme se s krosnama mezi obrovským množstvím lidí, kteří jedí, popíjí, nakupují a nebo se jen tak procházejí a hledáme nocleh. Guesthousy jsou schované mezi diskotékami a obchody a velmi těžko se hledají. Jsme zpocení a unavení. Ubytujeme se v asi pátém hotelu, osprchujeme se a vyrážíme do ruchu Khao San zařítit zítřejší přesun do Kambodži a dát si u stánku proslulé asijské nudle..
 Nezapomínám si u stánku s ovocem koupit mango, přesně dle instrukcí nejlepšího kamaráda (co mi půjčil foťáky a kameru) - ...měl pravdu - chutná uplně jinak než u nás!

Be Dreamer!
XOXO K