Den 3 Kambodža

Autobus (spíš tranzit) nás vyzvedává před hotelem kolem půl osmé ráno.
Čeká nás několikahodinová cesta z Bankoku na hranice s Kmbodžou. A dál do Siem Reap kde seženeme ubytování, ve kterém máme v plánu zůstat dva dny a prohlídnout si Angkor Watt.
S veškerou bagáží se narveme do plného tranzitu. Jedou s námi dva mladé německé páry a dva číňani. Zbyla na nás místa těsně za řidičem. Chvíli sleduju cestu, jezdí se tu v levo a s dopravními předpisy si nikdo hlavu neláme. Ńáš řidič se usmívá a zpívá si s thajským rádiem. Zdá se, že má chřipku..kejchá a smrká. Nedivim se...když takhle mrazí. Teplotu v tranzitu odhaduju na nižší než je aktuálně v čechách. Thajec s námi uhání jak kdyby nás ukradl. Zapnu si mikinu a pokouším se spát. Dvakrát zastavujeme na benzínce, jednou na oběd kde nám řidič rozdá na vyplnění papíry k získání viza do Kambodži.
Další zastávka je hranice. Dostat se sem z Bankoku nám trvalo něco přes pět hodin.
Čekáme na viza společně s jedním německým párem ...Zdá se mi, že tady všichni mají dost času. Přes hranice do Kambodži musíme pěšky.
Postupně přejdeme thajskou i kambodžskou celnicí. Všude je nepořádek, spousta prachu, povalující se odpadky a všude čekají spousty tahjců i kambodžanů.
Těsně za hranicí se nás ujímá nový průvodce. Máme zaplacenou cestu až do Siem Reap. Průvodce se nás snaží přemluvit  k doplacení taxiku. Že je cesta rychlejší. Uvažujeme s německým párem, že bychom se podělili o doplatek. Nakonec ale odmítáme s tím, že počkáme na zaplacený autobus.
Průvodce ještě dvakrát otravuje s taxikem. Dvakrát sleví a nakonec nám nacpe aspoň jednu noc ubytování. Pořizujeme noc v Siem Reap v hotelu za necelých 200 kč na osobu. Taxi nechceme. Autobus stále nepřijíždí a tak čekáme. Zapovídáme se s německými baťůžkáři a zjištujeme, že k sobě nepatří. Potkali se před čtyřmi dny a sdílí spolu jen cestu do Siem Reap. Slečnu obdivuju. Může být tak o 10 let mladší než já, říká, že právě dokončila střední. Já bych na cestování sama asi neměla odvahu ani ve třiceti.
Průvodce nám po další půlhodině čekání sděluje, že onen taxi je náš odvoz do Siem Reap...asi si chtěli s řidičem taxíku přivydělat.

Kambodža je mokrá. Všudypřítomná voda vás zcela pohltí a vleze vám až do morku kostí. Po období dešťů jsou všechna rýžová pole zaplavená. Místy je zaplavená i silnice. Všude kolem silnice pobíhají extrémně vyhublá zvířata, která připomínají naše krávy a opelichané slepice. Děti si hrají ve špíně u cesty a některé dovádí ve vodě zaplavených polích. Místní v poli dokonce umývají kola a mortocykly.
Nestačím se divit co vše jsou schopni kmbodžané uvést na jednom mopedu. Celou rodinu (4 -5 lidí) a ještě půl domu k tomu.
Domy ....  (no do domu mají daleko jsou to spíš chatrče) kolem silnice stojí na zvláštních muřích nohách....chytře žijou nad všudypřítomnou vodou.
Přijíždíme do hotelu. Domlouváme si ubytování ještě na zítřejší noc a zároveň zařizujeme na pozítří transport zpátky do Bankoku.
Poté si najímáme Tuktuk na dva dny.  Náš tuktukář se jmenuje Set. Je mu 29 a je to usměvavý Kambodžan. Odjíždíme s ním podívat se na  západ slunce za nejslavnějším chrámem Kambodži. Angor watt nás ochromí svou monumetálností.....slunce během půl hodinky zapadá. Užijeme si ten nádrherný pohled, uděláme pár fotek a ve chvíli kdy slunce zcela zapadne začne prudký liják. Set pohotově stáhne plachty tuktuku a odveze nás do restaurace. Po celém náročném dni jsme opravdu hladoví. Zveme Seta na večeři a povídáme si sním o jeho životě v Kambodži. Je smutné slyšet , že nemohl chodit ani do základní školy, protože jeho rodina na to neměla peníze. Tuktukem jezdí 4 roky. Pracuje pro společnost. Jeho snem je našetřit si na vlastní tuktuk. Počítá, že za 10 let si ho koupí....
Cítím se až trapně, za to jak si nevážíme toho, v jakém blahobytu je nám umožněno žít....
Spát jdu s rozporuplými pocity. V noci se několikrát budim. Možná je to horkem, možná ne...kdo vi?

Be Dreamer!
XOXO K.