Den 6 - Ko Phi Phi

Přijíždíme do přístavu ostrova Ko Phi Phi Don. Tak azurové moře jsem ještě neviděla. Zírám do vody jako očarovaná.......
Na molu nás zkásnou o 50 bth/osoba za vstup na ostrov. Nemůžu odtrhnout oči od moře...soukám z peněženky stovku a pak už nás unáší dav směrem do srdce přístavního městečka.
 Je něco kolem jedenácté hodiny a můj žaludek se hlásí o slovo. Snídali jsme málo. Restaurace v dopoledním horku pozvolna otvírají. Netušíme, kde se ubytovat, a tak se jdeme radši najíst, protože s plným žaludkem se přemýšlí lépe.
Usadíme se v restauraci s výhledem na moře a pohupující se typické dlouhoocasé loďky.
Vybírám si tradičně Pad thai (smažené nudle) a ananasový milkšejk - proti kterému muj drahý značně protestuje, protože je v něm led - čili místní voda a může mi být blbě... no co - žijem jenom jednou, očkovaná na břišní tyfus jsem a léků mam plnou krosnu, tak co? A ty koktejly, co tu všude dělají vypadají tak lákavě... snad to přežiju - strčím si brčko do pusy a i přes velké protesty drahého si užívám tu dobrotu.
V průvodci Lonely Planet se dočteme, že nejkrásnější pláž, kde seženete i levnější ubytko je Long Beach - 20 min pě́šky přes útesy ostrova.
 Vzhledem k těžké batožině se vracíme do přístavu a hledáme někoho kdo nás za slušný peníz odveze na Long Beach dlouhoocasatkou. Vydřiduši! Zase chtějí jednou tolik než uvádií Lonely Planet. Možná je to tím, že není sezona a thajci mají málo práce. Chvíli se s thajcema hádáme a pak naštěstí najdeme další dva turisty, kteří potřebují na Long Beach taky a o platbu za loďku se podělíme. Převoz nás tedy vyjde na 100bth/osoba, tak jak slibuje knižní průvodce.
S krosnami na zádech obcházíme hotýlky podél pláže, sandálky Merrell si nesu v ruce a nechám si písek protékat mezi prsty... hledáme něco slušného za nižší cenu. Ubytujeme se, osprchujeme... hodím na sebe plavky a nohy už mě nesou směrem k pláži. Wow... ta azurová nádhera je navíc příjemně teplá... celé odpoledne strávíme povalováním na pláži...Tady bych chtěla žít.
V podvečer se vydáme pěšky přes "útesy" do přístavního městečka. Recepční říká, že cesta je velmi dlouhá a namáhavá, bude nám trvat 45 min... to nám ale nevadí. Nejsme žádný ořezá́vátka! Tak tedy, ty útesy byl strmější kousíček přes lesík s kameny a kořeny, zbytek cesty je přes pláž nebo chodníčky. Za dvacet minut už se procházíme mezi krámky v přístavu. Vypravíme se i na view point nad městečkem odkud je krásný výhled na pobřeží ostrova i na nedaleký bratrský ostrůvek Ko Phi Phi Leh, který máme v plánu navštívit zítra. Ta vodní plocha mě fascinuje. Azurově modrá přechází do jasně zelené a ve větší dálce do barvy oceli....
 V přístavu si poté dáváme výbornou večeři... trošku se necháme unést místní atmosférou a zapomeneme na čas. Ajajaj... obávám se, jak budeme hledat naši pláž potmě - navíc přes ty děsivé "útesy" - naštěstí podél celé cesty je natažená šňůra žárovek a z hledání cestiček po pobřeží je nakonec velmi romantická noční procházka pod hvězdami, doprovázená šepotem vlnek omývajících břehy tohoto malého ráje.

Den 5 - Přesouváme se

Pátý den je nezajímavý, ale o to náročnější. Vstáváme s Siem Reap v Kambodže kolem sedmé hodiny ranní a usínat máme v plánu v Krabi na jihu Thajska. Zamíříme zpět přes hranice do Bangkoku, minivanem na hranice, přes hranici opět pěšky, pak nás kousek popovezou na korbě, vysadí na oběd a pak nás naloží do dalšího minivanu. Cestou přemýšlíme, jestli pojedeme do Krabi autobusem z Khao San, což by nám trvalo 12 hodin a nebo poletíme letadlem, což je sice dražší, ale zabere to mnohem méně času.
 Minivan nás vysazuje poblíž Khao San kolem páté odpoledne. Od rána jsme na cestě. Záda máme rozlámaná od sezení v minivanu. Bereme si taxika, dle průvodce z lonely planet ho prosíme o zapnutí taxametru (je to pak levnější) a odjíždíme na letiště. Poslední let do Krabi nám frnknul před nosem. Další letí až zítra ráno. Kupujeme si tedy u společnosti Thai letenky na Phuket a v rychlosti měníme své plány. Chtěli jsme přes Krabi na ostrov Ko Lanta. Ale vzhledem k situaci jedeme na Phuket odkud budeme pokračovat na Ko Phi Phi - nejznámější z ostrovů Thajska, kde se natáčel kultovní film Pláž s Leonardem DiCapriem... Původně jsme si chtěli na Phi Phi island udělat jen výlet z Ko Lanta. Nevadí, čím drív na Phi Phi, tím líp - na ten se těším nejvíc, t́řeba ještě stihneme DiCapria brouzdajícího se po břehu. :)

Do Phuketu přilítáme v noci. Musíme se dostat do Phuket City - kde hodláme přenocovat a první ranní lodí se přesunout na Phi Phi.
 Hledáme stanovište místního autobusu... otravují nás taxikáři a neustále nám cpou velmi předražený transport do města. Zjišťujeme, že poslední autobus do města nám dánvo ujel a další jede ráno. Máme dneska vážně štěstí.
 Na letišti spát nehodláme, a tak se snažíme smlouvat s řidiči.  Úplně bez šance. Na phuketském letišti jsou tři taxislužby. U všech musíte zaplatit předem a dostanete "lístek" na taxi, bez kterého vás žádný taxikář nepustí do vozu. Cesta stojí 2x tolik než zaplatíte za stejně dlouhou cestu v Bangkoku. Navíc zaplatíte sto bathů společnosti za zprostředkování. V Phuketu jsou Thajci pěkní vydřiduši. Ví, že jinak se do města  nedostaneme. Zaplatíme tedy nehoráznou čá́stku 650 bth a cestou do města si s řidičem domluvíme vysazení u cestovky, kde si domluvíme ubytování na dnešní noc a zároveň koupíme lístky na loď. Ubytko je pěkně hnusný. V koupelně bydlí za záchodovou mísou gekon. Což mi nijak nevadí, shledávám gekony roztomilými. Zato muj drahý má z gekona opravdu upřímnou "radost".
 Celou noc máme pocit, že nás v posteli něco žere a kouše... Vstáváme za svítání, stříkáme se repelentem od hlavy k patě proti moskytům a už sedíme v lobby hotelu a čekáme na auto od cestovky, které nás má odvézt do přístavu. Čekáme a čekáme a i přes nastříkání repelentemna nás útočí moskyti. Čtvrthodiny, dvacet minut... recepční tvrdí, že je to normální, že musíme vydržet. 10 min před odjezdem lodi donutíme recepční zavolat do cestovky. No, zapomněli na nás. Prý si máme počkat na další loď, nebo si zaplatit taxi. Rozčilujeme se, hádáme se, leč je nám to k ničemu. Bereme si taxi za dalších 200 bth a spěcháme do přístavu. Chceme za každou cenu vypadnout z Phuketu co nejdřív. Nastupujeme na loď, která v momentě odráží od břehu a míří s námi k azurovému pobřeží Phi Phi islandu.

Be Dreamer!
XOXO K.

Den 4 - Kambodža a její chrámy

 Set v tuktuku nás vyzvedává před hotelem v 5 hodin ráno. Máme v plánu stihnout svítání nad Angkor Wattem. Všude je ještě tma, ale na silnici je živo.Tuktuky spěchají k chrámům...Povídá se, že východ slunce nad Angkor Wattem je jedinečný zážitek. Ptáme se Seta jak se vyspal, pro nás bylo spánku málo. Set se kření, že dobře, spal před hotelem v tuktuku, protože v pokoji, který si pronajímá je po kolena vody... sklopim oči při vzpomínce na "příliš krátkou noc na suché měkké hotelové  posteli".
 Kupujeme si celodenní lístek do areálu a Set nás odváží před brány Angkor Wattu. Jetště pořád je úplná tma. Domlouváme přesun k dalšímu chrámu za dvě hodiny. Set tvrdí, že turistům obvykle na Angkor Watt stačí hodina. My ale nejsme obvyklí turisté a chceme mít dost času dopodrobna si prohlídnout tu monstrózní nádheru.
Angkor Watt se nedá popsat. Musíte to vidět. Musíte to zažít na vlastní kůži.
Ať bych napsala cokoliv, bylo by to málo.
 Během dopoledne si prohlídneme všechny chrámy v okolí Siem Reapu. Jsou si velmi podobné, a přesto je každý uplně jiný a jedinečný. V jednom z nich si kambodžské děti hrají s obrovskými brouky. A žebrají po nás dolary. Dokonce se snaží nám brouky prodat.
 Po posledním chrámu v areálu se domlouváme se Setem na prohlídku růžového chrámu.
 Přesun k němu tuktukem nám zabere asi půl hodiny. Cestou nám dojde benzín, a tak se stavujeme u "benzínky" a dolíváme dva litry odměřené v lahvích. Projíždíme přes kambodžské vesničky.. dostane se nám jedinečný pohled na opravdovou Kambodžu. Siem Reap je přece jen  turismem ovlivněné město.
 Růžový chrám je malinkatý a roztomilý. Líbí se mi. Byl určený ženám. Zdá se mi spíš oranžový.
 Cestou zpět potkáváme mezi vesničkami místní děti vracející se ze školy ve školních uniformách. Některé jdou pěšky, jiné jedou na kolech mnohem větších nebo naopak menších než by potřebovaly. Dost často jsou bosé. Přesto jsou to vyvolené děti, které mohou chodit do školy.
Na holetu se osprchujeme a trochu prospíme. Vstávali jsme vážně brzo.
Se soumrakem vyrazíme do rušných ulic Siem Reapu na večeři a slenici místního piva.