Den 1 aneb cesta tam

V Čechách je podzim v plném proudu. Teploty dosahují maximálně 15 stupňů. A my nasedáme do vlaku a přesouváme se do Prahy na letiště Václava Havla, odkud se vzneseme směrem k Helsinkám a dál přes Hongkong do Bangkoku, hlavního města Thajska, kde si hodláme prodloužit letošní léto.

Moje pocity jsou trochu smíšené. Všichni, kdo milují cestování stejně jako já, jistě znají ten zvláštní pocit kolem žaludku, který je směsicí velkého těšení a očekávání nových zážitků a zárověň lehkou obavou, jak to všechno dopadne. Zároveň mam hlavu trochu v pejru a přemýšlím, co všechno jsem zapomněla udělat (například objednat svoje plechové zvíře na přezutí pneumatik - až se vrátíme už budou povinné - zase ten hnusnej listopad!) Tyto myšlenky ale chci nechat daleko za sebou se všema starostma, které mě poslední dobou trápí. Jediné, co hodlám příštích 16 dní dělat, je užívat si, objevovat, fotit, číst a psát.

A protože dnešní i příští den je ve znamení cestování, co bych to byla za bloggerku , kdybych se nepodělila o svůj cestovní outfit.
Obsah mého příručního zavazadla už znáte. Co všechno mám v krosně uvidíte na fotkách v dalších dnech. Je to převážně oblečení. Opravdu jsem se snažila vzít si toho, co nejmíň jsem dokázala. I tak váží moje krosna lehce přes 11 kilo. :)
Při volbě oblečení na cestu bylo na prvním místě pohodlí a pak váha - až se v Thajsku převleču do šortek, cestovní outfit poputuje na má záda. Takže například tvrdé a těžké džíny jsem zavrhla okamžitě. Nakonec jsem zvolila leginy (s chlupem dovňitř = teplejší) tílko, tričko s kočičkou, mikču od Roxy, na nohy Conversky (nejlehčí kecky co mam) a na krk šátek. Přičemž tílko, triko a šátek využiju i v teple.
Všimněte si především mých vlasů, předpokládám, že je to naposled, co je vidíte v normálním koukatelném stavu. Nevim jak vy, ale já mám v přímořských podmínkách vlasy vždycky šílený. Krepatý a neupravitelný. Což se zhoršuje úměrně k vlhkosti vzduchu. Předpokládám tedy, že po dobu pobytu v Thajsku kde je vlhkost vzduchu téměř 50% budu mít vlasy, jako když jsem proletěla větrákem (ještě že existujou gumičky a kšiltovky! :) )

......
Cesta z pražského hlavního nádraží na letiště autobusem z magistály v pátek odpoledne opravdu nebyl dobrý nápad. Z plánovaných 30 min byla hodina a půl a my jsme s jazykem na vestě tak tak doběhli k odbavení.... a já do toho ještě otravuju s focením outfitu! Z v rychlosti nacvakaných fotek jsou použitené dvě. Kolem Michela Korse v bezcelní zoně jenom proletim, zamáčknu slzu i spoušť foťáku... tak jo Korse si zase nekoupim. I tak je to úspěch. Letadlo neodletí bez nás.
Konečně jsme se vznesli. Všechny moje starosti zůstaly hluboko pode mnou - na zemi.............

Be Dreamer!

XOXO K.