Den 7 - Ko Phi Phi Leh a Pláž

Probouzíme se v ráji... vyjdete před chatičku a nevěříte svým očím. Bílý písek, azurové moře... svět je nádhernej! Musí být! Nikdy odtud nechci odjet.
Vydáváme se pěšky do přístavní vesničky Ko Phi Phi Don. Včera večer jsme si tu domluvili půldenní výlet na sousedního neobydleného bratříčka ostrůvek Ko Phi Phi Leh. Vyrážíme na dlouhoocasatce ještě s dalšími asi 8 přírody chtivými nadšenci.
Míjíme skaliska s vikingskou jeskyní, do které se bohužel výlety nepořádají - já bych tam zrovna tolik chtěla. A za malý okamžik už  nás bezzubý thajec řídící dlouhoocasatku nabádá ke skoku do průzračné vody malebné zátoky, kde budeme mít možnost pozorovat rybky.
 Nejvtipnější jsou naši čínští spoluvýletnící. Všichni si nasadí záchrané vesty, fotí přes okraj loďky, ale do vody nejde nikdo. My ostatní nasadíme masky a šnorchly (já teda šnorchl ne.. nemam je ráda, plavu se zadrženým dechem - odmalička) a postupně naskáčeme do vody....
 Honim ryby i drahého s podvodním foťákem (díky Marťo:) a lituju, že jsem si nevzala ploutve, nechtělo se mi s nima tahat. Neni možný mi vzít foťák z ruky a neni možný nahnat mě zpátky do loďky. Okok... musíme pokračovat ve výletu. Rezignuju a už se cpu smaženou rejží v loďce - náš oběd.
 Pokračujeme na Maya beach. Leonardo už tam sice nebyl, zato tam bylo asi milion turistů a břeh plný lodí. Dlouhoocasatky by ještě tolik nevadliy, přece jen zapadají sem a patří k folkloru. Ale půl zátoky zaplněné velkými motorovými čluny - to je teprv ta pravá nádhera!
 Zátoka je překrásná. Pokud si tohle všechno dokážete odmyslet. Ještě, že moje fantazie nezná mezí.
 Sednu si na břeh do písku - lusknu prsty a jsem tu jen já. Chvíli zírám do vody a přemýšlím, jestli moře v Tulum v Mexiku bylo takhle nádherný...
Možná bylo. Ale takovouhle zátoku nenajdete jinde na světě. Myslím, že ne. A skoro začínám chápat, proč ve filmu The Beach tak trvali na tom, aby se o ní nikdo nedozvěděl. Aby se z ní nestalo tohle - rozhlídnu se kolem sebe... šla bych si zaplavat, jenže není kam. Všude parkují lodě.
 Vstanu tedy a vydám se stezkou do džungle hledat trochu samoty... Stezka je vyšlapaná. Asi nejsem jediná... aha, vede na druhou stranu ostrova, kde je možné vidět mezi skalami moře, a kde je nasáčkováno dalších deset tisíc lidí.
 Vyfotim si teda moře z druhé strany ostrova a vracím se na "pláž".
 Naší další zastávkou je Monkey Beach... je malinká a plná opiček,  které vypadají moc roztomile, zdálky. Zblízka ale kradou foťáky a cení špinavý zuby.
 Většina loděk tu jenom zastavuje a pozoruje opičky z vody. Na naší loďce se sešla partička, co má pro strach uděláno, a tak vystupujemena břeh. Snažím se dostat k opičkám co nejblíž. Hlavně k těm malinkým. Jsou tak roztomilý! Nejšťastnější bych byla, kdybych si mohla nějaké opičátko pochovat. Na něco jsem ovšem zapomněla. Opičátka mají opičí maminky. Když se k jedné malé opičce dostanu opravdu blízko, vyběhne na mě odněkud z pozastromu její matka, chytí mě oběma rukama za levé koleno, zadrápne se do něj, otevře tlamu, natočí hlavu na stranu a já už už vidím jak se chystá obě řady svých ostrých zoubků zabořit do mojí kůže... křičim z plných plic a zdrhám směrem do moře. Opice se mě naštěstí lekne a zdrhá taky.
 Nicméně moje divadýlko pobavilo všechny přítomné i kolem plující loďky. Drahý mě hubuje, že nejsem rozumná.... No, nejsem no :D  (a to chudák ještě neví, že večer budu po pláži nahánět gekony jen abych si mohla nějakého pohladit)
Pro dnešek bylo zážitků a adrenalinu dost. Vracíme se do přístavu a my pak pěšky na naši Long Beach. Zbytek dne se opalujeme a koupeme a den zakončíme tradiční thajskou masáží a výbornou thajskou veřeří v baru přímo na pláži.

Pusu K.